1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

1 Au chef des chantres. Avec instruments à cordes. Cantique de David. O Dieu! prête l'oreille à ma prière, Et ne te dérobe pas à mes supplications!

2 Ecoute-moi, et réponds-moi! J'erre çà et là dans mon chagrin et je m'agite,

3 A cause de la voix de l'ennemi et de l'oppression du méchant; Car ils font tomber sur moi le malheur, Et me poursuivent avec colère.

4 Mon coeur tremble au dedans de moi, Et les terreurs de la mort me surprennent;

5 La crainte et l'épouvante m'assaillent, Et le frisson m'enveloppe.

6 Je dis: Oh! si j'avais les ailes de la colombe, Je m'envolerais, et je trouverais le repos;

7 Voici, je fuirais bien loin, J'irais séjourner au désert; -Pause.

8 Je m'échapperais en toute hâte, Plus rapide que le vent impétueux, que la tempête.

9 Réduis à néant, Seigneur, divise leurs langues! Car je vois dans la ville la violence et les querelles;

10 Elles en font jour et nuit le tour sur les murs; L'iniquité et la malice sont dans son sein;

11 La méchanceté est au milieu d'elle, Et la fraude et la tromperie ne quittent point ses places.

12 Ce n'est pas un ennemi qui m'outrage, je le supporterais; Ce n'est pas mon adversaire qui s'élève contre moi, Je me cacherais devant lui.

13 C'est toi, que j'estimais mon égal, Toi, mon confident et mon ami!

14 Ensemble nous vivions dans une douce intimité, Nous allions avec la foule à la maison de Dieu!

15 Que la mort les surprenne, Qu'ils descendent vivants au séjour des morts! Car la méchanceté est dans leur demeure, au milieu d'eux.

16 Et moi, je crie à Dieu, Et l'Eternel me sauvera.

17 Le soir, le matin, et à midi, je soupire et je gémis, Et il entendra ma voix.

18 Il me délivrera de leur approche et me rendra la paix, Car ils sont nombreux contre moi.

19 Dieu entendra, et il les humiliera, Lui qui de toute éternité est assis sur son trône; -Pause. Car il n'y a point en eux de changement, Et ils ne craignent point Dieu.

20 Il porte la main sur ceux qui étaient en paix avec lui, Il viole son alliance;

21 Sa bouche est plus douce que la crème, Mais la guerre est dans son coeur; Ses paroles sont plus onctueuses que l'huile, Mais ce sont des épées nues.

22 Remets ton sort à l'Eternel, et il te soutiendra, Il ne laissera jamais chanceler le juste.

23 Et toi, ô Dieu! tu les feras descendre au fond de la fosse; Les hommes de sang et de fraude N'atteindront pas la moitié de leurs jours. C'est en toi que je me confie.