1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
1 Au chef des chantres. Sur les lis. De David. Sauve-moi, ô Dieu! Car les eaux menacent ma vie.
2 J'enfonce dans la boue, sans pouvoir me tenir; Je suis tombé dans un gouffre, et les eaux m'inondent.
3 Je m'épuise à crier, mon gosier se dessèche, Mes yeux se consument, tandis que je regarde vers mon Dieu.
4 Ils sont plus nombreux que les cheveux de ma tête, Ceux qui me haïssent sans cause; Ils sont puissants, ceux qui veulent me perdre, Qui sont à tort mes ennemis. Ce que je n'ai pas dérobé, il faut que je le restitue.
5 O Dieu! tu connais ma folie, Et mes fautes ne te sont point cachées.
6 Que ceux qui espèrent en toi ne soient pas confus à cause de moi, Seigneur, Eternel des armées! Que ceux qui te cherchent ne soient pas dans la honte à cause de moi, Dieu d'Israël!
7 Car c'est pour toi que je porte l'opprobre, Que la honte couvre mon visage;
8 Je suis devenu un étranger pour mes frères, Un inconnu pour les fils de ma mère.
9 Car le zèle de ta maison me dévore, Et les outrages de ceux qui t'insultent tombent sur moi.
10 Je verse des larmes et je jeûne, Et c'est ce qui m'attire l'opprobre;
11 Je prends un sac pour vêtement, Et je suis l'objet de leurs sarcasmes.
12 Ceux qui sont assis à la porte parlent de moi, Et les buveurs de liqueurs fortes me mettent en chansons.
13 Mais je t'adresse ma prière, ô Eternel! Que ce soit le temps favorable, ô Dieu, par ta grande bonté! Réponds-moi, en m'assurant ton secours!
14 Retire-moi de la boue, et que je n'enfonce plus! Que je sois délivré de mes ennemis et du gouffre!
15 Que les flots ne m'inondent plus, Que l'abîme ne m'engloutisse pas, Et que la fosse ne se ferme pas sur moi!
16 Exauce-moi, Eternel! car ta bonté est immense. Dans tes grandes compassions, tourne vers moi les regards,
17 Et ne cache pas ta face à ton serviteur! Puisque je suis dans la détresse, hâte-toi de m'exaucer!
18 Approche-toi de mon âme, délivre-la! Sauve-moi, à cause de mes ennemis!
19 Tu connais mon opprobre, ma honte, mon ignominie; Tous mes adversaires sont devant toi.
20 L'opprobre me brise le coeur, et je suis malade; J'attends de la pitié, mais en vain, Des consolateurs, et je n'en trouve aucun.
21 Ils mettent du fiel dans ma nourriture, Et, pour apaiser ma soif, ils m'abreuvent de vinaigre.
22 Que leur table soit pour eux un piège, Et un filet au sein de leur sécurité!
23 Que leurs yeux s'obscurcissent et ne voient plus, Et fais continuellement chanceler leurs reins!
24 Répands sur eux ta colère, Et que ton ardente fureur les atteigne!
25 Que leur demeure soit dévastée, Qu'il n'y ait plus d'habitants dans leurs tentes!
26 Car ils persécutent celui que tu frappes, Ils racontent les souffrances de ceux que tu blesses.
27 Ajoute des iniquités à leurs iniquités, Et qu'ils n'aient point part à ta miséricorde!
28 Qu'ils soient effacés du livre de vie, Et qu'ils ne soient point inscrits avec les justes!
29 Moi, je suis malheureux et souffrant: O Dieu, que ton secours me relève!
30 Je célébrerai le nom de Dieu par des cantiques, Je l'exalterai par des louanges.
31 Cela est agréable à l'Eternel, plus qu'un taureau Avec des cornes et des sabots.
32 Les malheureux le voient et se réjouissent; Vous qui cherchez Dieu, que votre coeur vive!
33 Car l'Eternel écoute les pauvres, Et il ne méprise point ses captifs.
34 Que les cieux et la terre le célèbrent, Les mers et tout ce qui s'y meut!
35 Car Dieu sauvera Sion, et bâtira les villes de Juda; On s'y établira, et l'on en prendra possession;
36 La postérité de ses serviteurs en fera son héritage, Et ceux qui aiment son nom y auront leur demeure.