1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
1 Eternel! je cherche en toi mon refuge: Que jamais je ne sois confondu!
2 Dans ta justice, sauve-moi et délivre-moi! Incline vers moi ton oreille, et secours-moi!
3 Sois pour moi un rocher qui me serve d'asile, Où je puisse toujours me retirer! Tu as résolu de me sauver, Car tu es mon rocher et ma forteresse.
4 Mon Dieu, délivre-moi de la main du méchant, De la main de l'homme inique et violent!
5 Car tu es mon espérance, Seigneur Eternel! En toi je me confie dès ma jeunesse.
6 Dès le ventre de ma mère je m'appuie sur toi; C'est toi qui m'as fait sortir du sein maternel; tu es sans cesse l'objet de mes louanges.
7 Je suis pour plusieurs comme un prodige, Et toi, tu es mon puissant refuge.
8 Que ma bouche soit remplie de tes louanges, Que chaque jour elle te glorifie!
9 Ne me rejette pas au temps de la vieillesse; Quand mes forces s'en vont, ne m'abandonne pas!
10 Car mes ennemis parlent de moi, Et ceux qui guettent ma vie se consultent entre eux,
11 Disant: Dieu l'abandonne; Poursuivez, saisissez-le; il n'y a personne pour le délivrer.
12 O Dieu, ne t'éloigne pas de moi! Mon Dieu, viens en hâte à mon secours!
13 Qu'ils soient confus, anéantis, ceux qui en veulent à ma vie! Qu'ils soient couverts de honte et d'opprobre, ceux qui cherchent ma perte!
14 Et moi, j'espérerai toujours, Je te louerai de plus en plus.
15 Ma bouche publiera ta justice, ton salut, chaque jour, Car j'ignore quelles en sont les bornes.
16 Je dirai tes oeuvres puissantes, Seigneur Eternel! Je rappellerai ta justice, la tienne seule.
17 O Dieu! tu m'as instruit dès ma jeunesse, Et jusqu'à présent j'annonce tes merveilles.
18 Ne m'abandonne pas, ô Dieu! même dans la blanche vieillesse, Afin que j'annonce ta force à la génération présente, Ta puissance à la génération future!
19 Ta justice, ô Dieu! atteint jusqu'au ciel; Tu as accompli de grandes choses: ô Dieu! qui est semblable à toi?
20 Tu nous as fait éprouver bien des détresses et des malheurs; Mais tu nous redonneras la vie, Tu nous feras remonter des abîmes de la terre.
21 Relève ma grandeur, Console-moi de nouveau!
22 Et je te louerai au son du luth, je chanterai ta fidélité, mon Dieu, Je te célébrerai avec la harpe, Saint d'Israël!
23 En te célébrant, j'aurai la joie sur les lèvres, La joie dans mon âme que tu as délivrée;
24 Ma langue chaque jour publiera ta justice, Car ceux qui cherchent ma perte sont honteux et confus.