1 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.

2 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,

3 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.

4 Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.

5 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.

6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

7 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.

8 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.

9 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.

10 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.

11 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

12 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

13 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

15 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu.

16 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

17 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo.

18 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

1 Na, ko te tikanga tenei, kia kaha ake to tatou whakaaro ki nga mea kua rangona, kei pahuhu atu i a tatou.

2 Mehemea hoki te kupu i whakapuakina e nga anahera he pumau, a he tika tonu te utu i whakahokia mo nga pokanga ketanga katoa, mo nga mahi tutu;

3 Me pehea ka mawhiti ai tatou ki te paopao tatou ki tenei ora nui; i timataia nei te korero e te Ariki, a kua whakaukia mai ki a tatou e te hunga i rangona ai;

4 Me te whakaatu ano te Atua ki ta ratou, i runga i nga tohu, i nga mea whakamiharo, i tona tini o nga merekara, i nga tuwhanga mai ano hoki o te Wairua Tapu, he pera ano me tana i pai ai.

5 Kahore hoki i waiho e ia ki raro i nga anahera te ao meake nei puta, ta matou e korero nei.

6 Heoi i whakaaturia mai e tetahi i tetahi wahi, i mea mai, He aha te tangata, i mahara ai koe ki a ia? te tama ranei a te tangata, i tirohia ai ia e koe?

7 Nohinohi nei te whai i whakaititia iho ai ia e koe i nga anahera; kua karaunatia ia e koe ki te kororia, ki te honore, kua waiho ano ia e koe hei rangatira mo nga mahi a ou ringa:

8 Kua waiho nei e koe nga mea katoa ki raro i ona waewae. Na, i nga mea katoa ka waiho nei i raro i a ia, kahore i mahue tetahi mea kihai nei i waiho i raro i a ia. Otira kahore ano tatou kia kite noa i nga mea katoa kua oti te waiho i raro i a ia.

9 Ka kite raia tatou i a Ihu, he nohinohi nei te wahi i whakaititia iho ai ia i nga anahera ka oti nei te karauna ki te kororia, ki te honore, i muri nei i tona ngaunga e te mate; he meatanga na to te Atua aroha noa kia pangia ia e te mate mo nga t angata katoa.

10 Ko tana tikanga tika hoki ia, mana nei nga mea katoa, nana ano hoki nga mea katoa i a ia e arahi ana i nga tama tokomaha ki te kororia, kia waiho nga mamae hei mea e tino rite ai te Take o to ratou whakaoranga.

11 Ko te kaiwhakatapu hoki, ratou ko te hunga e whakatapua ana, no te pu kotahi ratou katoa: koia ia te whakama ai ki te hua i a ratou he teina;

12 E mea nei ia, Maku e korero tou ingoa ki oku teina; ka himene atu ahau ki a koe i waenganui o te whakaminenga.

13 Me tenei ano hoki, Ka u pu ahau ki a ia. Me tenei ano, Nana, ahau nei me nga tamariki i homai e te Atua ki ahau.

14 Na, kei nga tamariki he kikokiko, he toto, koia hoki ia i whakawhiwhia ai ano hoki ki aua mea; kia ai ai tona matenga hei whakakahore mo te rangatira o te mate, ara mo te rewera;

15 Kia whakaputaina mai ai hoki e ia ki waho te hunga i meinga e te wehi o te mate hei taurekareka i nga wa katoa i ora ai ratou.

16 Kihai hoki ia i mau ki nga anahera; engari i mau ia ki te uri o Aperahama.

17 Na konei i tika ai kia whakaritea ia ki ona teina i nga mea katoa, kia waiho ai ia hei tohunga nui e atawhai ana, e pono ana i nga meatanga ki te Atua, hei whakamarie mo nga hara o te iwi.

18 I te mea hoki ka whakamatautauria ia, a mamae iho, e taea e ia te awhina te hunga e whakamatautauria ana.