1 Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.
2 Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?
3 Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.
4 Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.
5 Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.
6 I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.
7 Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.
8 Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.
9 Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.
10 Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.
11 I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?
12 Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,
13 Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.
14 Jako když hovádko do údolí sstupuje,tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.
15 Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?
16 Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.
17 Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.
18 Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.
19 My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.
1 Ko wai tenei e haere mai nei i Eroma, he mea rongoa mai nga kakahu i Potora? tenei he kororia rawa nei ona kakahu, e haere ana i runga i te nui o tona kaha? Ko ahau e korero atu nei i runga i te tika, ko te mea kaha ki te whakaora.
2 He aha i whero ai ou kakahu? i rite ai ou weweru ki o te kaitakahi i te takahanga waina?
3 Na toku kotahi te takahanga waina i takahi, kahore hoki he tangata o te iwi hei hoa moku: takahia iho ratou e ahau, he riri noku; takatakahia ana ratou e ahau ki raro, i ahau e weriweri ana; pati ana o ratou toto ki oku weruweru, whakapokea iho e ahau toku kakahu katoa.
4 Kei roto hoki i toku ngakau te ra o te rapu utu; kua tae mai ano te tau o aku i hoko ai.
5 Na ka titiro atu ahau, a kahore he kaiawhina, miharo ana ahau no te mea kahore he kaitautoko ake: na kua meatia e toku takakau, he whakaoranga moku; ko toku weriweri, na tera ahau i tautoko ake.
6 Na takahia ana e ahau nga iwi i ahau e riri nei; i ahau ano e weriweri ana ka whakahaurangitia ratou e ahau, a ringihia ana e ahau to ratou toto ki te whenua.
7 Ka whakahuatia e ahau nga mahi aroha a Ihowa, nga whakamoemiti ki e Ihowa, ka rite ki nga mea i homai e Ihowa, ki a tatou; ki te nui hoki o te pai ki te whare o Iharaira i homai nei e ia ki a ratou; he mea i rite tonu ki ana mahi tohu tangata, ki te nui ano o ana mahi aroha.
8 I mea hoki ia, He pono, ko taku iwi ratou, he tamariki e kore e korero teka: na ko ia to ratou kaiwhakaora.
9 I o ratou pouritanga ngakau katoa i pouri ano ia, a whakaorangia ake ratou e te anahera o tona aroaro; he aroha nona, he mahi tohu tangata i hoko ai ia i a ratou, hikitia ana ratou, whakahaereerea ana i nga ra katoa onamata.
10 Heoi whakakeke ana ratou, whakapouritia iho e ratou tona wairua tapu. Na ka puta ke ia hei hoariri mo ratou; kei te whawhai ano ia ki a ratou.
11 Katahi ia ka mahara ki nga ra o mua, ki a Mohi, ki tana iwi, i mea ia, Kei hea ia nana ratou i kawe ake i te moana me nga hepara o tana kahuri? kei hea te kaiwhakanoho o tona wairua tapu ki waenganui i a ratou?
12 I arahi nei i a ratou, he meatanga na te ringa matau o Mohi, na tona takakau kororia? i wahi nei i nga wai i to ratou aroaro, hei mea i tetahi ingoa mona e mau tonu ana?
13 I arahi nei i a ratou i waenganui o te moana, ano he hoiho i te koraha, te hinga ratou?
14 Kei te kararehe e haere ana ki raro ki te awaawa te rite, pera tonu ta te wairua o Ihowa meatanga i a ratou kia okioki: pera tonu tau arahanga i tau iwi, i whai ingoa kororia ai koe.
15 Titiro mai i runga i te rangi, matakitaki mai i runga i te nohoanga o tou tapu, o tou kororia; kei hea tou ngakau nui, me au mahi nunui? ko te ohoohonga o ou whekau, ko au mahi tohu ka pehia iho ki ahau.
16 He pono ko koe to matou papa, kahore nei hoki a Aperahama e mohio ki a matou, kahore ano hoki a Iharaira e mahara ki a matou: ko koe, e Ihowa, to matou papa; ko to matou kaihoko, nonamata mai tou ingoa.
17 He aha koe, e Ihowa, i mea ai i a matou kia kotiti atu i au ara, whakapakeketia iho e koe o matou ngakau kia kaua e wehi ki a koe? Hoki mai, kia mahara ki au pononga, ki nga hapu o tou kainga pumau.
18 He iti nei te wa i mau ai taua kainga ki te iwi o tou tapu: e takatakahia ana tou wahi tapu e o matou hoariri.
19 Kua meinga matou kia rite ki te hunga kihai nei koe i kingi mo ratou; ki te hunga kihai nei i huaina ki tou ingoa.