1 Zatím přidal Elihu, a řekl:

2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

1 I korero ano a Erihu, i mea,

2 Tukua ahau, kia iti nei, a ka whakaatu ahau ki a koe; he kupu ano hoki aku mo ta te Atua.

3 Ka tikina atu e ahau toku mohio i tawhiti, ka whakatikaia e ahau ta toku Kaihanga.

4 E kore rawa hoki aku kupu e teka: tenei kei a koe te tangata kua tino nui tona matauranga.

5 Nana, he pakari te Atua, e kore ano ia e whakahawea: pakari tonu te kaha o tona matauranga.

6 E kore te tangata kino e whakaorangia e ia; mana te hunga mate e whiwhi ai ki nga mea e tika ana ma ratou.

7 E kore e mutu tana titiro ki te tangata tika; engari ka whakanohoia ngatahitia ratou e ia me nga kingi ki runga ki te torona ake ake, a ka whakanekehia ake hoki ratou.

8 Ki te mea kua herea ratou ki te mekameka, mau pu i te rahiri, ara i nga mate,

9 Na ka whakakitea e ia ki a ratou ta ratou mahi, me o ratou he, i mea ai ratou i nga mea whakapehapeha.

10 Ka whakapuaretia ano e ia o ratou taringa ki te ako, a ka ki kia hoki i te kino.

11 Ki te rongo ratou, a ka mahi ki a ia, ka pau o ratou ra i runga i te pai, o ratou tau i runga i nga ahuareka.

12 Otira ki te kore ratou e rongo, ka ngaro ratou i te hoari, hemo iho ratou, kahore hoki he matauranga.

13 Ko te hunga whakaponokore o ratou ngakau, puranga rawa i a ratou te riri; kahore a ratou karanga awhina ina herea ratou e ia.

14 Ka mate ratou i te taitamarikitanga, a ka ngaro to ratou ora i roto i te hunga poke.

15 Ko tana he whakaora i te rawakore ina mate, e whakapuaretia ana e ia o ratou taringa ina tukinotia.

16 Ae ra, me koe ano, tera koe e riro i a ia i roto i te kuititanga ki te wahi whanui; a ki tonu i te ngako te mea e whakatakotoria ki runga ki tau tepu.

17 Otiia ki tonu koe i te tikanga a te tangata kino; a mau pu koe i nga tikanga, i te whakarite whakawa.

18 Na i te mea he riri tenei, kia tupato kei riro koe i te nui o au rawa; aua hoki koe e whakapeautia e te nui o te utu.

19 E ranea ranei ou rawa, e kore ai koe e taka he? nga uaua katoa ranei o tou kaha?

20 Kaua e hiahiatia te po, te wa e riro ai nga tangata i runga i to ratou whai.

21 Kia tupato, kaua e tahuri ki te kino; ki tau hoki he pai ake tenei i nga mate.

22 Nana, ko te Atua, ko tona kaha hei whakanui, ko wai te kaiwhakaako hei rite mona?

23 Ko wai te kaitohutohu i te ara mona? Ko wai hei mea, Kua he tau mahi?

24 Kia mahara kia whakanuia e koe tana mahi, e waiatatia nei e te tangata.

25 Kua tirohia nei e nga tangata katoa e matakitakina mai nei e te tangata i tawhiti.

26 Nana, he nui te Atua, e kore ano e mohiotia e tatou; e kore ano hoki te maha o ona tau e taea te rapu atu.

27 Ko ia nei hei ngongo ake i nga pata wai, ka tauia i tona kohu hei awha:

28 Ka ringihia iho nei e nga kapua, a ka maturuturu nui ki runga ki te tangata.

29 Ae ra, e mohiotia ana ranei e tetahi nga horahanga o nga kapua, te ngangau o tona tapenakara?

30 Nana, e horahia ana e ia tona marama a tawhio noa i a ia; e hipokina ana hoki e ia te takere o te moana.

31 Ko ana mea hoki ena hei whakawa mo nga iwi, nui tonu te kai e homai ana e ia.

32 E hipokina ana e ia ona ringa ki te uira, a whakahaua iho e ia te wahi e pa atu ai.

33 Hei kaiwhakaatu i a ia tona haruru, e waitohu ana hoki ki nga kararehe i te tupuhi meake puta mai.