1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

1 Ki te tino kaiwhakatangi. He himene ma nga tama a Koraha. Whakarongo ki tenei, e nga iwi katoa: tahuri mai o koutou taringa, e nga tangata katoa o te ao.

2 E nga tangata iti, koutou ko nga tangata rahi, e te tangata taonga korua ko te rawakore.

3 Ka whakapuakina he matauranga e toku mangai: a he ata ngarahu te whakaaro o toku ngakau.

4 Ka titaha toku taringa ki te kupu whakarite; ka puaki taku pepeha i runga i te hapa.

5 Kia wehi ahau ki te aha i nga ra o te kino, ina karapotia ahau e te kino kei oku rekereke?

6 Ko te hunga e whakawhirinaki ana ki o ratou taonga, e whakamanamana ana ki te nui o o ratou rawa;

7 E kore tetahi o ratou e ahei te hoko i tona teina, te hoatu ranei i tetahi utu mona ki te Atua;

8 He nui hoki te utu mo to ratou wairua, a me whakarere atu ake ake;

9 Kia ora tonu ai ia ake ake: kia kaua e kite i te pirau.

10 E kite ana hoki ia e matemate ana nga tangata whakaaro nui, e ngaro ngatahi ana te poauau me te whakaarokore, a mahue iho o ratou taonga ki etahi atu.

11 Ki to ratou whakaaro puku, tera e pumau tonu o ratou whare me o ratou nohoanga, ki nga whakatupuranga katoa: huaina iho o ratou whenua ki o ratou ingoa.

12 Heoi kahore te tangata e noho tonu i roto i te honore: ko tona rite kei nga kararehe ka moti nei.

13 Ko to ratou ara tenei, ara ko to ratou poauau: heoi e whakapai ana to ratou uri ki a ratou korero. (Hera.

14 Kei te hipi te rite: ko te wahi mo ratou ko te reinga; ko te mate hei hepara mo ratou, hei rangatira ano te hunga tika mo ratou i te ata; ko to ratou ataahua ma te reinga e whakamoti, kia kore ai he whare mona.

15 Ma te Atua ia toku wairua e hoko mai i te reinga: ko ia hoki hei tukunga atu moku. (Hera.

16 Kaua e wehi ua whai taonga te tangata, ina nui haere te kororia o tona whare;

17 Kahore hoki ana mea e mau atu ai ia ina mate; e kore tona kororia e tuku iho i muri i a ia.

18 Whakapai noa ia i tona wairua i a ia e ora ana; a ka whakamoemititia koe ua pai au mahi ki a koe ano.

19 Ka haere ia ki te whakatupuranga o ona tupuna: e kore rawa ratou e kite i te marama.

20 Ko te tangata e whakahonoretia ana, a kahore e whai whakaaro, kei nga kararehe ka moti nei tona rite.