1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

1 C'est pourquoi, Job, écoute, je te prie, mon discours, et prête l'oreille à toutes mes paroles.

2 Voici maintenant, j'ouvre ma bouche, ma langue parle dans mon palais.

3 Mes paroles [répondront à la] droiture de mon cœur, et mes lèvres prononceront une doctrine pure.

4 L'esprit du [Dieu] Fort m'a fait, et le souffle du Tout-puissant m'a donné la vie.

5 Si tu peux, réponds-moi, dresse-toi contre moi, demeure ferme.

6 Voici, je suis pour le [Dieu] Fort; selon que tu en as parlé; j'ai aussi été formé de la terre [tout comme toi].

7 Voici, ma frayeur ne te troublera point, et ma main ne s'appesantira point sur toi.

8 Quoi qu'il en soit, tu as dit, moi l'entendant, et j'ai ouï la voix de tes discours, [disant] :

9 Je suis pur, [et] sans péché; je suis net, et il n'y a point d'iniquité en moi.

10 Voici, il a cherché à rompre avec moi, il me tient pour son ennemi.

11 Il a mis mes pieds aux ceps, il épie tous mes chemins.

12 Voici, je te réponds qu'en cela tu n'as pas été juste; car Dieu sera toujours plus grand que l'homme [mortel].

13 Pourquoi donc as-tu plaidé contre lui? car il ne rend pas compte de toutes ses actions.

14 Bien que le [Dieu] Fort parle une première fois, et une seconde fois à celui qui n'aura pas pris garde à la première;

15 Par des songes, par des visions de nuit, quand un profond sommeil tombe sur les hommes, et lorsqu'ils dorment dans leur lit;

16 Alors il ouvre l'oreille aux hommes, et scelle leur châtiment.

17 Afin de détourner l'homme d'une [mauvaise] action, et de rabaisser la fierté de l'homme.

18 [Ainsi] il garantit son âme de la fosse, et sa vie, de l'épée.

19 L'homme est aussi châtié par des douleurs dans son lit, et tous ses os [sont brisés].

20 Alors sa vie lui fait avoir en horreur le pain, et son âme la viande désirable.

21 Sa chair est tellement consumée qu'elle ne paraît plus; et ses os sont tellement brisés, qu'on n'y connaît plus rien.

22 Son âme approche de la fosse, et sa vie, des choses qui font mourir.

23 Que s'il y a pour cet homme-là un messager, qui parle pour lui, (un d'entre mille) qui manifeste à cet homme son devoir,

24 Alors il aura pitié de lui, et il dira : Garantis-le, afin qu'il ne descende pas dans la fosse; j'ai trouvé la propitiation.

25 Sa chair deviendra plus délicate qu'elle n'était dans son enfance, et il sera rajeuni.

26 Il fléchira Dieu par ses prières, et Dieu s'apaisera envers lui, et lui fera voir sa face avec joie, et lui rendra sa justice.

27 Il regardera vers les hommes, et dira : J'avais péché, j'avais renversé le droit, et cela ne m'avait point profité.

28 [Mais Dieu] a garanti mon âme, afin qu'elle ne passât point par la fosse, et ma vie voit la lumière.

29 Voilà, le [Dieu] Fort fait toutes ces choses, deux [et] trois fois envers l'homme;

30 Pour retirer son âme de la fosse, afin qu'elle soit éclairée de la lumière des vivants.

31 Sois attentif, Job, écoute-moi; tais-toi, et je parlerai.

32 Et si tu as de quoi parler, réponds-moi, parle; car je désire de te justifier.

33 Sinon, écoute-moi, tais-toi, et je t'enseignerai la sagesse.