1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1 Cantique de Mahaloth. Ô Eternel! souviens-toi de David, [et] de toute son affliction.
2 Lequel a juré à l'Eternel, [et] fait vœu au Puissant de Jacob, [en disant] :
3 Si j'entre au Tabernacle de ma maison, [et] si je monte sur le lit où je couche;
4 Si je donne du sommeil à mes yeux, [si je laisse] sommeiller mes paupières,
5 Jusqu’à ce que j'aurai trouvé un lieu à l'Eternel, [et] des pavillons pour le Puissant de Jacob.
6 Voici, nous avons ouï parler d'elle vers Ephrat, nous l'avons trouvée aux champs de Jahar.
7 Nous entrerons dans ses pavillons, [et] nous nous prosternerons devant son marchepied.
8 Lève-toi, ô Eternel! [pour venir] en ton repos, toi, et l'Arche de ta force.
9 Que tes Sacrificateurs soient revêtus de la justice, et que tes bien-aimés chantent de joie.
10 Pour l'amour de David ton serviteur, ne fais point que ton Oint tourne le visage en arrière.
11 L'Eternel a juré en vérité à David, [et] il ne se rétractera point, [disant] : je mettrai du fruit de ton ventre sur ton trône.
12 Si tes enfants gardent mon alliance, et mon témoignage, que je leur enseignerai, leurs fils aussi seront assis à perpétuité sur ton trône.
13 Car l'Eternel a choisi Sion; il l'a préférée pour être son siège.
14 Elle est, [dit-il], mon repos à perpétuité; j'y demeurerai, parce que je l'ai chérie.
15 Je bénirai abondamment ses vivres; je rassasierai de pain ses pauvres.
16 Et je revêtirai ses Sacrificateurs de délivrance; et ses bien-aimés chanteront avec des transports.
17 Je ferai qu'en elle germera une corne à David; je préparerai une lampe à mon Oint.
18 Je revêtirai de honte ses ennemis, et son diadème fleurira sur lui.