1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

2 A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.

3 Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,

4 Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

5 Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,

6 Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.

7 Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.

8 Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.

9 Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.

10 Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.

11 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.

12 A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.

1 Psaume de David. Eternel, écoute ma requête, prête l'oreille à mes supplications, suivant ta fidélité ; réponds-moi à cause de ta justice.

2 Et n'entre point en jugement avec ton serviteur; car nul homme vivant ne sera justifié devant toi.

3 Car l'ennemi poursuit mon âme; il a foulé ma vie par terre; il m'as mis aux lieux ténébreux, comme ceux qui sont morts depuis longtemps.

4 Et mon esprit se pâme en moi, mon cœur est désolé au-dedans de moi.

5 Il me souvient des jours anciens; je médite tous tes faits, [et] je discours des œuvres de tes mains.

6 J'étends mes mains vers toi; mon âme s'adresse à toi comme une terre altérée : [Sélah.]

7 Ô Eternel, hâte-toi, réponds-moi, l'esprit me défaut; ne cache point ta face arrière de moi, tellement que je devienne semblable à ceux qui descendent en la fosse.

8 Fais-moi ouïr dès le matin ta miséricorde, car je me suis assuré en toi; fais-moi connaître le chemin par lequel j'ai à marcher, car j'ai élevé mon cœur vers toi.

9 Eternel, délivre-moi de mes ennemis; [car] je me suis réfugié chez toi.

10 Enseigne-moi à faire ta volonté; car tu es mon Dieu; que ton bon Esprit me conduise [comme] par un pays uni.

11 Eternel, rends-moi la vie pour l'amour de ton Nom; retire mon âme de la détresse, à cause de ta justice.

12 Et selon la bonté que [tu as pour moi] retranche mes ennemis, et détruis tous ceux qui tiennent mon âme serrée, parce que je suis ton serviteur.