1 Žalm Davidův k připomínání.
2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]
1 Psaume de David, pour réduire en mémoire. Eternel, ne me reprends point en ta colère, et ne me châtie point en ta fureur.
2 Car tes flèches sont entrées en moi, et ta main s'est appesantie sur moi.
3 Il n'y a rien d'entier en ma chair, à cause de ton indignation; ni de repos dans mes os, à cause de mon péché.
4 Car mes iniquités ont surmonté ma tête, elles se sont appesanties comme un pesant fardeau, au-delà de mes forces.
5 Mes plaies sont pourries [et] coulent, à cause de ma folie.
6 Je suis courbé et penché outre mesure; je marche en deuil tout le jour.
7 Car mes aines sont remplies d'inflammation, et dans ma chair il [n'y a] rien d'entier.
8 Je suis affaibli et tout brisé, je rugis du grand frémissement de mon cœur.
9 Seigneur, tout mon désir est devant toi, et mon gémissement ne t'est point caché.
10 Mon cœur est agité çà et là, ma force m'a abandonné, et la clarté aussi de mes yeux : même ils ne sont plus avec moi.
11 Ceux qui m'aiment, et même mes intimes amis, se tiennent loin de ma plaie, et mes proches se tiennent loin de [moi].
12 Et ceux qui cherchent ma vie, m'ont tendu des filets, et ceux qui cherchent ma perte, parlent de calamités, et songent des tromperies tout le jour.
13 Mais moi je n'entends non plus qu'un sourd, et je suis comme un muet qui n'ouvre point sa bouche.
14 Je suis, dis-je, comme un homme qui n'entend point, et qui n'a point de réplique en sa bouche.
15 Puisque je me suis attendu à toi, ô Eternel, tu me répondras, Seigneur mon Dieu!
16 Car j'ai dit : [Il faut prendre garde] qu'ils ne triomphent de moi : quand mon pied glisse, ils s'élèvent contre moi.
17 Quand je suis prêt à clocher; et que ma douleur est continuellement devant moi;
18 Quand je déclare mon iniquité [et] que je suis en peine pour mon péché.
19 Cependant mes ennemis, qui sont vivants, se renforcent, et ceux qui me haïssent à tort se multiplient.
20 Et ceux qui me rendent le mal pour le bien, me sont contraires, parce que je recherche le bien.
21 Eternel, ne m'abandonne point; mon Dieu! ne t'éloigne point de moi.
22 Hâte-toi de venir à mon secours, Seigneur, qui es ma délivrance.