1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův,

2 Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.

3 Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

4 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

5 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

6 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

7 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

8 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

9 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

10 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

11 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

12 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

13 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

14 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

15 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

16 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

17 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

18 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

19 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]

1 Psaume de David, au maître chantre. Touchant ce que Nathan le Prophète vint à lui, après qu'il fut entré vers Bathsebah. Ô Dieu! aie pitié de moi selon ta gratuité, selon la grandeur de tes compassions efface mes forfaits.

2 Lave-moi parfaitement de mon iniquité, et me nettoie de mon péché.

3 Car je connais mes transgressions, et mon péché est continuellement devant moi.

4 J'ai péché contre toi, contre toi proprement, et j'ai fait ce qui déplaît à tes yeux : afin que tu sois connu juste quand tu parles, [et] trouvé pur, quand tu juges.

5 Voilà, j'ai été formé dans l'iniquité, et ma mère m'a échauffé dans le péché.

6 Voilà, tu aimes la vérité dans le cœur, et tu m'as enseigné la sagesse dans le secret [de mon cœur].

7 Purifie-moi du péché avec de l'hysope, et je serai net; lave-moi, et je serai plus blanc que la neige.

8 Fais-moi entendre la joie et l'allégresse, et fais que les os que tu as brisés se réjouissent.

9 Détourne ta face de mes péchés, et efface toutes mes iniquités.

10 Ô Dieu! crée-moi un cœur net, et renouvelle au dedans de moi un esprit bien remis.

11 Ne me rejette point de devant ta face, et ne m'ôte point l'Esprit de ta Sainteté.

12 Rends-moi la joie de ton salut, et que l'Esprit de l'affranchissement me soutienne.

13 J'enseignerai tes voies aux transgresseurs, et les pécheurs se convertiront à toi.

14 Ô Dieu! Dieu de mon salut, délivre-moi de tant de sang, [et] ma langue chantera hautement ta justice.

15 Seigneur, ouvre mes lèvres, et ma bouche annoncera ta louange.

16 Car tu ne prends point plaisir aux sacrifices, autrement j'en donnerais; l'holocauste ne t'est point agréable.

17 Les sacrifices de Dieu sont l'esprit froissé : ô Dieu! tu ne méprises point le cœur froissé et brisé.

18 Fais du bien selon ta bienveillance à Sion, [et] édifie les murs de Jérusalem.

19 Alors tu prendras plaisir aux sacrifices de justice, à l'holocauste, et aux sacrifices qui se consument entièrement par le feu; alors on offrira des veaux sur ton autel.