1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

1 Eternel! je me suis retiré vers toi, fais que je ne sois jamais confus.

2 Délivre-moi par ta justice, et me garantis : incline ton oreille vers moi, et me mets en sûreté.

3 Sois-moi pour un rocher de retraite, afin que je m'y puisse toujours retirer; tu as donné ordre de me mettre en sûreté; car tu es mon rocher, et ma forteresse.

4 Mon Dieu! délivre-moi de la main du méchant, de la main du pervers, et de l'oppresseur.

5 Car tu es mon attente, Seigneur Eternel! [et] ma confiance dès ma jeunesse.

6 J'ai été appuyé sur toi dès le ventre [de ma mère]; c'est toi qui m'as tiré hors des entrailles de ma mère; tu es le sujet continuel de mes louanges.

7 J'ai été à plusieurs comme un monstre; mais tu es ma forte retraite.

8 Que ma bouche soit remplie de ta louange, et de ta magnificence chaque jour.

9 Ne me rejette point au temps de ma vieillesse; ne m'abandonne point maintenant que ma force est consumée.

10 Car mes ennemis ont parlé de moi, et ceux qui épient mon âme ont pris conseil ensemble;

11 Disant : Dieu l'a abandonné; poursuivez-le, et le saisissez; car il n'y a personne qui le délivre.

12 Ô Dieu! ne t'éloigne point de moi; mon Dieu hâte-toi de venir à mon secours.

13 Que ceux qui sont ennemis de mon âme soient honteux et défaits; et que ceux qui cherchent mon mal soient enveloppés d'opprobre et de honte.

14 Mais moi je vivrai toujours en espérance en toi, et je te louerai tous les jours davantage.

15 Ma bouche racontera chaque jour ta justice, [et] ta délivrance, bien que je n'en sache point le nombre.

16 Je marcherai par la force du Seigneur Eternel; je raconterai ta seule justice.

17 Ô Dieu! tu m'as enseigné dès ma jeunesse, et j'ai annoncé jusques à présent tes merveilles.

18 [Je les ai annoncées] jusqu’à la vieillesse, même jusques à la vieillesse toute blanche; ô Dieu! ne m'abandonne point jusqu’à ce que j'aie annoncé ton bras à cette génération, et ta puissance à tous ceux qui viendront après.

19 Car ta justice, ô Dieu! est haut élevée, parce que tu as fait de grandes choses. Ô Dieu qui est semblable à toi?

20 Qui m'ayant fait voir plusieurs détresses et plusieurs maux, m'as de nouveau rendu la vie, et m'as fait remonter hors des abîmes de la terre?

21 Tu accroîtras ma grandeur, et tu me consoleras encore.

22 Aussi, mon Dieu! je te célébrerai pour l'amour de ta vérité avec l'instrument de la musette; ô Saint d'Israël, je te psalmodierai avec la harpe.

23 Mes lèvres et mon âme, que tu auras rachetée, chanteront de joie, quand je te psalmodierai.

24 Ma langue aussi discourra chaque jour de ta justice, parce que ceux qui cherchent mon mal seront honteux et rougiront.