1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

1 Maskil d'Héman Ezrahite, [qui est] un Cantique de Psaume, [donné] au maître chantre d'entre les enfants de Coré, [pour le chanter] sur Mahalath-lehannoth. Eternel! Dieu de ma délivrance, je crie jour et nuit devant toi.

2 Que ma prière vienne en ta présence; ouvre ton oreille à mon cri.

3 Car mon âme a tout son saoul de maux, et ma vie est venue jusqu'au sépulcre.

4 On m'a mis au rang de ceux qui descendent en la fosse; je suis devenu comme un homme qui n'a plus de vigueur;

5 Placé parmi les morts, comme les blessés à mort couchés au sépulcre, desquels il ne te souvient plus, et qui sont retranchés par ta main.

6 Tu m'as mis en une fosse des plus basses, dans des lieux ténébreux, dans des lieux profonds.

7 Ta fureur s'est jetée sur moi, et tu m'as accablé de tous tes flots; Sélah.

8 Tu as éloigné de moi ceux de qui j'étais connu, tu m'as mis en une extrême abomination devant eux; je suis enfermé tellement, que je ne puis sortir.

9 Mon œil languit d'affliction; Eternel! je crie à toi tout le jour, j'étends mes mains vers toi.

10 Feras-tu un miracle envers les morts? ou les trépassés se relèveront-ils pour te célébrer? Sélah.

11 Racontera-t-on ta miséricorde dans le sépulcre? [et] ta fidélité dans le tombeau?

12 Connaîtra-t-on tes merveilles dans les ténèbres; et ta justice au pays d'oubli?

13 Mais moi, ô Eternel! je crie à toi, ma prière te prévient dès le matin.

14 Eternel! pourquoi rejettes-tu mon âme, pourquoi caches-tu ta face de moi?

15 Je suis affligé et comme rendant l'esprit dès ma jeunesse; j'ai été exposé à tes terreurs, et je ne sais où j'en suis.

16 Les ardeurs de ta [colère] sont passées sur moi, et tes frayeurs m'ont retranché.

17 Ils m'ont tout le jour environné comme des eaux, ils m'ont entouré tous ensemble.

18 Tu as éloigné de moi mon ami, même mon intime ami, et ceux de qui je suis connu me sont des ténèbres.