1 Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.

2 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.

3 A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.

4 Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?

5 A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

7 Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu.

8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

9 Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.

10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?

11 Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?

12 Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?

13 I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

14 Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.

1 Puis l'Ange qui parlait avec moi retourna, et me réveilla comme un homme qu'on réveille de son sommeil;

2 Et me dit : Que vois-tu? Et je répondis : Je regarde, et voilà un chandelier tout d'or, et un bassin au-dessus de son sommet, et ses sept lampes sont sur lui, avec sept tuyaux pour les sept lampes qui sont à son sommet.

3 Et il y a deux oliviers au-dessus, l'un à la droite du bassin, et l'autre à la gauche.

4 Alors je pris la parole, et je dis à l'Ange qui parlait avec moi, ce qui s'ensuit : Mon Seigneur, que veulent dire ces choses?

5 Et l'Ange qui parlait avec moi, répondit, et me dit : Ne sais-tu pas ce que [veulent dire] ces choses? Et je dis : Non, mon Seigneur!

6 Et il répondit, et me dit : C'est ici la parole de l'Eternel à Zorobabel, disant : Ce n'est point par armée, ni par force, mais par mon Esprit, a dit l'Eternel des armées.

7 Qui es-tu, grande montagne, devant Zorobabel? Une plaine. Il tirera la pierre la plus haute; il y aura des sons éclatants; Grâce, Grâce pour elle.

8 Aussi la parole de l'Eternel me fut [adressée], en disant :

9 Les mains de Zorobabel ont fondé cette maison, et ses mains l'achèveront; et tu sauras que l'Eternel des armées m'a envoyé vers vous.

10 Car qui est-ce qui a méprisé le temps des petits [commencements?] Vu que ces sept là, [savoir], les yeux de l'Eternel qui vont çà et là par toute la terre, se réjouiront, et verront la pierre du niveau en la main de Zorobabel.

11 Et je répondis, et lui dis : Que [signifient] ces deux oliviers, à la droite et à la gauche du chandelier?

12 Et je pris la parole pour la seconde fois, et lui dis : Que [signifient] ces deux branches d'olivier qui sont auprès des deux becs d'or, desquels l'or découle?

13 Et il me répondit, et dit : Ne sais-tu pas ce que signifient ces choses? Et je dis : Non, mon Seigneur.

14 Et il dit : Ce sont les deux fils de l'huile, qui se tiennent devant le Seigneur de toute la terre.