1 A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem.
2 Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu.
3 Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a í láhvici.
4 Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského.
5 Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral.
6 Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží.
7 Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho:
8 Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho.
9 Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
10 Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina.
11 Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
12 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho.
13 Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho,
14 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
15 Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
16 Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi.
17 A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
18 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho,
19 Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.
20 A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu.
21 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
22 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
23 Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho.
24 Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho.
25 Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy.
26 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil.
27 Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho.
28 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc.
29 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho,přineste dary a přiďte před oblíčej jeho,a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.
30 Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul.
31 Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje.
32 Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm.
33 Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi.
34 Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
35 A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé.
36 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah.
37 I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého.
38 Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli.
39 Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon,
40 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi.
41 A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho.
42 Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat.
43 A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému.
1 Fizeram entrar a arca do Senhor e colocaram-na no meio do pavilhão que para ela Davi tinha levantado, e ofereceram a Deus holocaustos e sacrifícios pacíficos.
2 Depois desse oferecimento de holocaustos e sacrifícios pacíficos, Davi abençoou o povo em nome do Senhor.
3 Em seguida, distribuiu a todos os israelitas, homens e mulheres, a cada um, um pão, um pedaço de carne, e um bolo de uvas secas.
4 Davi colocou, diante da arca do Senhor, levitas encarregados do serviço, que invocavam, celebravam e louvavam o Senhor, Deus de Israel.
5 Eram eles: Asaf, o chefe; Zacarias, o segundo; em seguida, Oziel, Semiramot, Matatias, Eliab, Banaias, Obededom: Jeiel estava encarregado das harpas e das cítaras, enquanto que Asaf fazia vibrar os címbalos.
6 Os sacerdotes Banaias e Jaziel tocavam continuamente a trombeta diante da arca da aliança do Senhor.
7 Foi naquele dia que Davi encarregou Asaf e seus irmãos de celebrar o Senhor:
8 Celebrai o Senhor, aclamai o seu nome, apregoai entre as nações as suas obras.
9 Cantai-lhe hinos e cânticos, anunciai todas as suas maravilhas.
10 Gloriai-vos do seu santo nome, rejubile o coração dos que procuram o Senhor.
11 Recorrei ao Senhor e ao seu poder, procurai continuamente sua face.
12 Recordai as maravilhas que operou, seus prodígios e os julgamentos por seus lábios proferidos,
13 ó descendência de Israel, seu servo, ó filhos de Jacó, seus escolhidos!
14 É ele o Senhor, nosso Deus; suas sentenças comandam a terra inteira.
15 Recordai sem cessar suas alianças, a palavra que empenhou a mil gerações,
16 que garantiu a Abraão e jurou a Isaac,
17 e confirmou a Jacó irrevogavelmente e a Israel como aliança eterna,
18 quando disse: Eu te darei a terra de Canaã, como parte da tua herança.
19 Quando não passavam de um reduzido número, minoria insignificante e estrangeiros na terra,
20 e andavam errantes de nação em nação, de reino em reino,
21 não permitiu que ninguém os oprimisse e castigou os reis por causa deles:
22 Não ouseis tocar nos que me são consagrados nem maltratar os meus profetas!
23 Cantai ao Senhor, terra inteira, anunciai cada dia a salvação que ele nos trouxe.
24 Proclamai às nações a sua glória, a todos os povos as suas maravilhas.
25 Porque o Senhor é grande e digno de todo o louvor, o único temível de todos os deuses,
26 Porque os deuses dos povos, sejam quais forem, não passam de ídolos; mas foi o Senhor quem criou os céus.
27 Em seu semblante, a majestade e a beleza, em sua Morada, o poder e a felicidade.
28 Tributai ao Senhor, famílias dos povos, tributai ao Senhor a glória e a honra,
29 tributai ao Senhor a glória devida ao seu nome. Trazei oferendas e chegai à sua presença, adorai o Senhor com ornamentos sagrados.
30 Diante dele estremece a terra inteira e não vacila, porque ele a sustém.
31 Alegrem-se os céus e exulte a terra, e confessem as nações: O Senhor é rei.
32 Retumbe o oceano e o que ele contém, regozijem-se os campos e tudo o que existe neles.
33 Jubilem as árvores da floresta com a presença do Senhor, pois ele vem para governar a terra.
34 Louvai o Senhor, porque ele é bom, porque a sua misericórdia é eterna.
35 Dizei: Salvai-nos ó Deus de nossa salvação, e recolhei-nos e salvai-nos de entre as nações: para que possamos celebrar o vosso santo nome e ter a satisfação de vos louvar.
36 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, pelos séculos dos séculos! E todo o povo disse: Amém! e Louvai o Senhor!
37 Davi deixou ali, diante da arca da aliança do Senhor, Asaf e seus irmãos para fazerem continuamente o serviço diante da arca, segundo o seu dever de cada dia;
38 igualmente Obededom, com seus irmãos, em número de sessenta e oito; Obededom, filho de Iditum, e Hosa, como porteiros;
39 igualmente o sacerdote Sadoc e os sacerdotes seus irmãos, diante do tabernáculo do Senhor, no lugar alto de Gabaon,
40 para oferecer holocaustos ao Senhor, dia a dia, pela manhã e pela tarde, sobre o altar dos holocaustos, e para cumprir tudo que está escrito na lei que o Senhor deu a Israel.
41 Com eles estavam Hemã, Iditum e os outros que tinham sido escolhidos e designados nominalmente para louvar o Senhor, porque sua misericórdia é eterna.
42 Tinham consigo trombetas e címbalos para tocar, e instrumentos para os cânticos de Deus. Os filhos de Iditum estavam encarregados da porta.
43 Depois, todo o povo retornou para suas casas; e Davi voltou para abençoar sua casa.