1 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního.

2 A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu.

3 Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo.

4 Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země,

5 Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými,

6 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali?

7 Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

8 Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským?

9 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den.

10 A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti.

11 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových,

12 Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.

13 V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní,

14 Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.

1 Eis o que me mostrou o Senhor: Vi uma cesta de frutos maduros.

2 Que vês tu, Amós?, perguntou-me ele. Uma cesta de frutos maduros, respondi. Ele replicou: Chegou o fim para o meu povo de Israel. Não continuarei a perdoá-lo.

3 Naquele dia, os cantos do palácio serão gritos de aflição - oráculo do Senhor Javé. Uma multidão de cadáveres, lançados em qualquer parte. Silêncio!

4 Ouvi isto, vós que engolis o pobre, e fazeis perecer os humildes da terra,

5 dizendo: Quando passará a lua nova, para vendermos o nosso trigo, e o sábado, para abrirmos os nossos celeiros, diminuindo a medida e aumentando o preço, e falseando a balança para defraudar?

6 {Compraremos os infelizes por dinheiro e os pobres por um par de sandálias.} Venderemos até o refugo do trigo.

7 O Senhor jurou pelo orgulho de Jacó: não esquecerei jamais nenhum de seus atos.

8 Não, estremecerá a terra por causa disso? Não estará de luto toda a sua população? Todo o solo crescerá como o Nilo, subirá e baixará como o rio do Egito.

9 Acontecerá naquele dia - oráculo do Senhor Javé - que farei o sol se pôr ao meio-dia, e encherei a terra de trevas em pleno dia.

10 Converterei vossas festas em luto, e vossos cânticos em elegias fúnebres. Porei o saco em volta de todos os rins, e a navalha em todas as cabeças. E farei {a terra} debulhar-se em pranto, como se chora um filho único, e seu porvir será um dia de amargura.

11 Virão dias - oráculo do Senhor Javé - em que enviarei fome sobre a terra, não uma fome de pão, nem uma sede de água, mas {fome e sede} de ouvir a palavra do Senhor.

12 Andarão errantes de um mar a outro, vaguearão do norte ao oriente; correrão por toda parte buscando a palavra do Senhor, e não a encontrarão.

13 Naqueles dias, desfalecerão de sede as belas jovens e os moços.

14 Os que juram pelo pecado de Samaria e dizem: Pela vida do teu deus, Dã! e Pelo caminho de Bersabéia!, estes cairão e não mais se levantarão.