1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

1 Elifaz de Temã tomou a palavra nestes termos:

2 Pode o homem ser útil a Deus? O sábio só é útil a si mesmo.

3 De que serve ao Todo-poderoso que tu sejas justo? Tem ele interesse que teu proceder seja íntegro?

4 É por causa de tua piedade que ele te pune, e entra contigo em juízo?

5 Não é enorme a tua malícia, e não são inumeráveis as tuas iniqüidades?

6 Sem causa tomaste penhores a teus irmãos, despojaste de suas vestes os miseráveis;

7 não davas água ao sedento, recusavas o pão ao esfomeado.

8 A terra era do mais forte, e o protegido é que nela se estabelecia.

9 Despedias as viúvas com as mãos vazias, quebravas os braços dos órfãos.

10 Eis por que estás cercado de laços, e os terrores súbitos te amedrontam.

11 A luz obscureceu-se; já não vês nada; e o dilúvio águas te engole.

12 Não está Deus nas alturas dos céus? Vê a cabeça das estrelas como está alta!

13 E dizes: Que sabe Deus? Pode ele julgar através da nuvem opaca?

14 As nuvens formam um véu que o impede de ver; ele passeia pela abóbada do céu.

15 Segues, pois, rotas antigas por onde andavam os homens iníquos

16 que foram arrebatados antes do tempo, e cujos fundamentos foram arrastados com as águas,

17 e que diziam a Deus: Retira-te de nós, que poderia fazer-nos o Todo-poderoso?

18 Foi ele, entretanto, que lhes cumulou de bens as casas; - longe de mim os conselhos dos maus! -

19 Vendo-os, os justos se alegram, e o inocente zomba deles:

20 Nossos inimigos estão aniquilados, e o fogo devorou-lhes as riquezas!

21 Reconcilia-te, pois, com {Deus} e faz as pazes com ele, é assim que te será de novo dada a felicidade;

22 aceita a instrução de sua boca, e põe suas palavras em teu coração.

23 Se te voltares humildemente para o Todo-poderoso, se afastares a iniqüidade de tua tenda,

24 se atirares as barras de ouro ao pó, e o ouro de Ofir entre os pedregulhos da torrente,

25 o Todo-poderoso será teu ouro e um monte de prata para ti.

26 Então farás do Todo-poderoso as tuas delícias, e levantarás teu rosto a Deus.

27 Tu lhe rogarás, e ele te ouvirá, e cumprirás os teus votos:

28 formarás os teus projetos, que terão feliz êxito, e a luz brilhará em tuas veredas.

29 Pois Deus abaixa o altivo e o orgulhoso, mas socorre aquele que abaixa os olhos.

30 Salva o inocente, o qual é libertado pela pureza de suas mãos.