1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

1 Eliú retomou ainda a palavra nestes termos:

2 Imaginas ter razão em pretender justificar-te contra Deus?

3 Quando dizes: Para que me serve isto, qual é minha vantagem em não pecar?

4 Pois vou responder-te, a ti e a teus amigos.

5 Considera os céus e olha: vê como são mais altas do que tu as nuvens!

6 Se pecas, que danos lhe causas? Se multiplicas tuas faltas, que mal lhe fazes?

7 Se és justo, que vantagem lhe dás, ou que recebe ele de tua mão?

8 Tua maldade só prejudica o homem, teu semelhante; tua justiça só diz respeito a um humano.

9 Sob o peso da opressão, geme-se, clama-se sob a mão dos poderosos.

10 Mas ninguém diz: Onde está Deus, meu criador, que inspira cantos de louvor em plena noite,

11 que nos instrui mais do que os animais selvagens e nos torna mais sábios do que as aves do céu?

12 Clamam, mas não são ouvidos, por causa do orgulho dos maus.

13 Deus não ouve as palavras frívolas, o Todo-poderoso não lhes presta atenção.

14 Quando dizes que ele não se ocupa de ti, que tua causa está diante dele, que esperas sua decisão,

15 que sua cólera não castiga e que ele ignora o pecado,

16 Jó abre a boca para palavras ociosas e derrama-se em discursos impertinentes.