1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]
1 Depois Eliú prosseguiu nestes termos:
2 Espera um pouco e te instruirei, tenho ainda palavras em defesa de Deus;
3 irei buscar longe a minha ciência, e justificarei meu Criador.
4 Minhas palavras não são certamente mentirosas, estás tratando com um homem de ciência sólida.
5 Deus é poderoso, mas não é arrogante, é poderoso por sua ciência:
6 não deixa viver o mau, faz justiça aos aflitos,
7 não afasta os olhos dos justos; e os faz assentar com os reis no trono, numa glória eterna.
8 Se vierem a cair presos, ou se forem atados com os laços da infelicidade,
9 ele lhes faz reconhecer as suas obras, e as faltas que cometeram por orgulho;
10 e abre-lhes os ouvidos para corrigi-los, e diz-lhes que renunciem à iniqüidade.
11 Se escutam e obedecem, terminam seus dias na felicidade, e seus anos na delícia;
12 se não, morrem de um golpe, expiram por falta de sabedoria.
13 Os corações ímpios são entregues à cólera; não clamam a Deus quando ele os aprisiona,
14 morrem em plena mocidade, a vida deles passa como a dos efeminados.
15 Mas Deus salvará o pobre pela sua miséria, e o instrui pelo sofrimento.
16 A ti também retirará das fauces da angústia, numa larga liberdade, e no repouso de uma mesa bem guarnecida.
17 E tu te comportas como um malvado, com o risco de incorrer em sentença e penalidade.
18 Toma cuidado para que a cólera não te inflija um castigo, e que o tamanho do resgate não te perca.
19 Levará ele em conta teu grito na aflição, e todos os esforços do vigor?
20 Não suspires pela noite, para que os povos voltem para seus lugares.
21 Guarda-te de declinar para a iniqüidade, e de preferir a injustiça ao sofrimento.
22 Vê, Deus é sublime em seu poder. Que senhor lhe é comparável?
23 Quem lhe fixou seu caminho? Quem pode dizer-lhe: Fizeste mal?
24 Antes pensa em glorificar sua obra, que os humanos celebram em seus cantos.
25 Todos os homens a contemplam; o mortal a considera de longe.
26 Deus é grande demais para que o possamos conhecer; o número de seus anos é incalculável.
27 Atrai as gotinhas de água para transformá-las em chuva no nevoeiro,
28 as nuvens as espalham, e as destilam sobre a multidão dos homens.
29 Quem pode compreender como se estendem as nuvens, e o estrépito de sua tenda?
30 Espalha em volta dele a sua luz, e cobre os cimos das montanhas.
31 É por esse meio que nutre os povos, e fornece-lhes abundância de alimentos.
32 Nas suas mãos estende o raio, fixa-lhe o alvo a atingir;
33 seu estrondo o anuncia, o rebanho também anuncia aquele que se aproxima.