1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
1 O filho sábio é a alegria de seu pai; o insensato, porém, a aflição de sua mãe.
2 Tesouros mal adquiridos de nada servem, mas a justiça livra da morte.
3 O Senhor não deixa o justo passar fome, mas repele a cobiça do ímpio.
4 A mão preguiçosa causa a indigência; a mão diligente se enriquece.
5 Quem recolhe no verão é um filho prudente; quem dorme na ceifa merece a vergonha.
6 As bênçãos descansam sobre a cabeça do justo, mas a boca dos maus oculta a injustiça.
7 A memória do justo alcança as bênçãos; o nome dos ímpios apodrecerá.
8 O sábio de coração recebe os preceitos, mas o insensato caminha para a ruína.
9 Quem anda na integridade caminha com segurança, mas quem emprega astúcias será descoberto.
10 Quem pisca os olhos traz desgosto, mas o que repreende com franqueza procura a paz.
11 A boca do justo é uma fonte de vida; a do ímpio, porém, esconde injustiça.
12 O ódio desperta rixas; a caridade, porém, supre todas as faltas.
13 Nos lábios do sábio encontra-se a sabedoria; no dorso do insensato a correção.
14 Os sábios entesouram a sabedoria, mas a boca do tolo é uma desgraça sempre ameaçadora.
15 A fortuna do rico é a sua cidade forte; a pobreza dos indigentes ocasiona-lhes ruína.
16 O salário do justo é para a vida; o fruto do ímpio produz o pecado.
17 O que observa a disciplina está no caminho da vida; anda errado o que esquece a repressão.
18 Quem dissimula o ódio é um mistificador; um insensato o que profere calúnias.
19 Não pode faltar o pecado num caudal de palavras; quem modera os lábios é um homem prudente.
20 A língua do justo é prata finíssima; o coração dos maus, porém, para nada serve.
21 Os lábios dos justos nutrem a muitos; mas os néscios perecem por falta de inteligência.
22 É a bênção do Senhor que enriquece; o labor nada acrescenta a ela.
23 É um divertimento para o ímpio praticar o mal; e para o sensato, ser sábio.
24 O que receia o mal, este cai sobre ele. O desejo do justo lhe é concedido.
25 Quando passa a tormenta, desaparece o perverso, mas o justo descansa sobre fundamentos duráveis.
26 Como o vinagre nos dentes e a fumaça nos olhos, assim é o preguiçoso para os que o mandam.
27 O temor do Senhor prolonga os dias, mas os anos dos ímpios serão abreviados.
28 A expectativa dos justos causa alegria; a esperança dos ímpios, porém, perecerá.
29 Para o homem íntegro o Senhor é uma fortaleza, mas é a ruína dos que fazem o mal.
30 Jamais o justo será abalado, mas os ímpios não habitarão a terra.
31 A boca do justo produz sabedoria, mas a língua perversa será arrancada.
32 Os lábios do justo sabem dizer o que é agradável; a boca dos maus, o que é mal.