1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
1 Cabe ao homem formular projetos em seu coração, mas do Senhor vem a resposta da língua.
2 Todos os caminhos parecem puros ao homem, mas o Senhor é quem pesa os corações.
3 Confia teus negócios ao Senhor e teus planos terão bom êxito.
4 Tudo fez o Senhor para seu fim, até o ímpio para o dia da desgraça.
5 Todo coração altivo é abominação ao Senhor: certamente não ficará impune.
6 É pela bondade e pela verdade que se expia a iniqüidade; pelo temor do Senhor evita-se o mal.
7 Quando agradam ao Senhor os caminhos de um homem, reconcilia com ele seus próprios inimigos.
8 Mais vale o pouco com justiça do que grandes lucros com iniqüidade.
9 O coração do homem dispõe o seu caminho, mas é o Senhor que dirige seus passos.
10 As palavras do rei são como oráculos: quando ele julga, sua boca não erra.
11 Balança e peso justos são do Senhor, e são obra sua todos os pesos da bolsa.
12 Fazer o mal, para um rei, é coisa abominável, porque pela justiça firma-se o trono.
13 Os lábios justos são agradáveis ao rei; ele ama o que fala com retidão.
14 A indignação do rei é prenúncio de morte, só o sábio sabe aplacá-la.
15 Na serenidade do semblante do rei está a vida: sua clemência é como uma chuva de primavera.
16 Adquirir a sabedoria vale mais que o ouro; antes adquirir a inteligência que a prata.
17 O caminho dos corretos consiste em evitar o mal; o que vigia seu procedimento conserva sua vida.
18 A soberba precede à ruína; e o orgulho, à queda.
19 Mais vale ser modesto com os humildes que repartir o despojo com os soberbos.
20 Quem ouve a palavra com atenção encontra a felicidade; ditoso quem confia no Senhor.
21 Inteligente é o que possui o coração sábio; a doçura da linguagem aumenta o saber.
22 A inteligência é fonte de vida para quem a possui; o castigo dos insensatos é a loucura.
23 O coração do sábio torna sua boca instruída, e acrescenta-lhes aos lábios o saber.
24 As palavras agradáveis são como um favo de mel; doçura para a alma e saúde para os ossos.
25 Há caminhos que parecem retos ao homem e, contudo, o seu termo é a morte.
26 A fome do trabalhador trabalha por ele, porque sua boca o constrange a isso.
27 O perverso cava o mal, há em seus lábios como que fogo devorador.
28 O perverso excita questões, o detrator separa os amigos.
29 O violento seduz seu próximo e o arrasta pelo mau caminho.
30 Quem fecha os olhos e planeja intriga, ao morder os lábios, já praticou o mal.
31 Os cabelos brancos são uma coroa de glória a quem se encontra no caminho da justiça.
32 Mais vale a paciência que o heroísmo, mais vale quem domina o coração do que aquele que conquista uma cidade.
33 As sortes lançam-se nas dobras do manto, mas do Senhor depende toda a decisão.