1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
1 Mais vale um pobre que caminha na integridade que um insensato com lábios mentirosos.
2 Sem a ciência, nem mesmo o zelo é bom: quem precipita seus passos, desvia-se.
3 A loucura de um homem o leva a um mau caminho; é contra o Senhor que seu coração se irrita.
4 A riqueza aumenta o número de amigos, o pobre é abandonado pelo seu {único} companheiro.
5 O falso testemunho não fica sem castigo; o que profere mentira não escapará.
6 O homem generoso possui muitos lisonjeiros: todos se tornam amigos de quem dá.
7 Todos os irmãos do pobre o odeiam, quanto mais seus amigos não hão de se afastar dele? Está em busca de palavras, mas não terá nada.
8 Quem adquire bom senso ama sua alma; o que observa a prudência encontra a felicidade.
9 O falso testemunho não fica impune; o que profere mentira perecerá.
10 Não convém ao insensato viver entre delícias, muito menos ainda a um escravo dominar os chefes.
11 Um homem sábio sabe conter a sua cólera, e tem por honra passar por cima de uma ofensa.
12 Cólera de rei, rugido de leão; favor de rei, orvalho sobre a erva.
13 Um filho insensato é a desgraça de seu pai; a mulher intrigante é uma goteira inesgotável.
14 Casas e bens são a herança dos pais, mas uma mulher sensata é um dom do Senhor.
15 A preguiça cai no torpor: a alma indolente terá fome.
16 O que observa o preceito guarda sua vida; quem descuida de seu proceder morrerá.
17 Quem se apieda do pobre empresta ao Senhor, que lhe restituirá o benefício.
18 Corrige teu filho enquanto há esperança, mas não te enfureças até fazê-lo perecer.
19 O homem iracundo sofrerá um castigo; se o libertares, aumentarás a sua pena.
20 Ouve os conselhos, aceita a instrução: tu serás sábio para o futuro.
21 Há muitos planos no coração do homem, mas é a vontade do Senhor que se realiza.
22 O encanto de um homem é a sua caridade: mais vale o pobre que o mentiroso.
23 O temor do Senhor conduz à vida; {o que o possui} é saciado: passará a noite sem a visita da desgraça.
24 O preguiçoso põe sua mão no prato e nem sequer a leva à boca.
25 Castiga o zombador e o simples tornar-se-á sábio; repreende o homem sensato e ele compreenderá por quê.
26 Quem maltrata seu pai, quem expulsa sua mãe é um filho infame do qual todos se envergonham.
27 Cessa, meu filho, de ouvir as advertências e isto servirá para te afastares da sabedoria!
28 O testemunho falso zomba da justiça, a boca dos ímpios devora a iniqüidade.
29 As varas estão preparadas para os mofadores e os golpes para o dorso dos insensatos.