1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
1 Zombeteiro é o vinho e amotinadora a cerveja: quem quer que se apegue a isto não será sábio.
2 O furor do rei é como um rugido de leão: aquele que o provoca, prejudica-se a si mesmo.
3 É uma glória para o homem abster-se de contendas; o tolo, porém, é o único que as procura.
4 Desde o outono o preguiçoso não trabalha: mendigará no tempo da colheita, mas não terá nada.
5 Água profunda é o conselho no íntimo do homem; o homem inteligente sabe haurir dela.
6 Muitos homens apregoam a sua bondade, mas quem achará um homem verdadeiramente fiel?
7 O justo caminha na integridade; ditosos os filhos que o seguirem!
8 O rei, que está sentado no trono da justiça, só com seu olhar dissipa todo o mal.
9 Quem pode dizer: Meu coração está puro, estou limpo de pecado?
10 Ter dois pesos e duas medidas é objeto de abominação para o Senhor.
11 O menino manifesta logo por seus atos se seu proceder será puro e reto.
12 O ouvido que ouve, o olho que vê, ambas estas coisas fez o Senhor.
13 Não sejas amigo do sono, para que não te tornes pobre: abre os olhos e terás pão à vontade.
14 Mau, mau! diz o comprador. Mas se gloria ao se retirar.
15 Há ouro, há pérola em abundância; jóia rara é a boca sábia.
16 Toma-lhe a roupa, porque ele respondeu por outrem; exige dele um penhor em proveito dos estranhos.
17 Saboroso é para o homem o pão defraudado, mas depois terá a boca cheia de cascalhos.
18 Os projetos triunfam pelo conselho; é com prudência que deve ser dirigida a guerra.
19 O mexiriqueiro trai os segredos: não te familiarizes com um falador.
20 Quem amaldiçoa seu pai ou sua mãe {verá} apagar-se sua luz no meio de densas trevas.
21 Herança muito depressa adquirida no princípio não será abençoada no fim.
22 Não digas: Eu me vingarei! Coloca tua esperança no Senhor, ele te salvará.
23 Ter dois pesos é abominação para o Senhor; uma balança falsa não é coisa boa.
24 O Senhor é quem dirige os passos do homem: como poderá o homem compreender seu caminho?
25 É um laço dizer inconsideradamente: Consagrado! e não refletir antes de ter emitido um voto.
26 O rei sábio joeira os ímpios, faz passar sobre eles a roda.
27 O espírito do homem é uma lâmpada do Senhor: ela penetra os mais íntimos recantos das entranhas.
28 Bondade e fidelidade montam guarda ao rei; pela justiça firma-se seu trono.
29 A força é o ornato dos jovens; o ornamento dos anciãos são os cabelos brancos.
30 A ferida sangrenta cura o mal; também os golpes, no mais íntimo do corpo.