1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

1 Assim como a neve é imprópria no estio e a chuva na ceifa, do mesmo modo não convém ao insensato a consideração.

2 Como um pássaro que foge, uma andorinha que voa: uma maldição injustificada permanece sem efeito.

3 O açoite para o cavalo, o freio para o asno: a vara para as costas do tolo.

4 Não respondas ao néscio segundo sua insensatez, para não seres semelhante a ele.

5 Responde ao tolo segundo sua loucura para que ele não se julgue sábio aos seus olhos.

6 Corta os pés, bebe aflições quem confia uma mensagem a um tolo.

7 As pernas de um coxo não têm força: do mesmo modo uma sentença na boca de um tolo.

8 É colocar pedra na funda cumprimentar um tolo.

9 Um espinho que cai na mão de um embriagado: tal é uma sentença na boca dos insensatos.

10 Um arqueiro que fere a todos: tal é aquele que emprega um tolo ou um embriagado.

11 Um cão que volta ao seu vômito: tal é o louco que reitera suas loucuras.

12 Tu tens visto um homem que se julga sábio? Há mais a esperar de um tolo do que dele.

13 Há um leão no caminho, diz o preguiçoso, um leão na estrada!

14 A porta gira sobre seus gonzos: assim o preguiçoso no seu leito.

15 O preguiçoso põe sua mão no prato e custa-lhe muito levá-la à boca.

16 O preguiçoso julga-se mais sábio do que sete homens que respondem com prudência.

17 É pegar pelas orelhas um cão que passa envolver-se num debate que não interessa.

18 Um louco furioso que lança chamas, flechas e morte:

19 tal é o homem que engana seu próximo e diz em seguida: mas, era para brincar.

20 Sem lenha o fogo se apaga: desaparecido o relator, acaba-se a questão.

21 Carvão sobre a brasa, lenha sobre o fogo: tal é um intrigante para atiçar uma disputa.

22 As palavras do mexeriqueiro são como guloseimas: penetram até o fundo das entranhas.

23 Uma liga de prata sobre o pote de argila: tais são as palavras ardentes com um coração malévolo.

24 O que odeia, fala com dissimulação; no seu interior maquina a fraude;

25 quando ele falar com amabilidade, não te fies nele porque há sete abominações em seu coração;

26 pode dissimular seu ódio sob aparências, e sua malícia acabará por ser revelada ao público.

27 Quem cava uma fossa, ali cai; quem rola uma pedra, cairá debaixo dela.

28 A língua mendaz odeia aqueles que ela atinge, a boca enganosa conduz à ruína.