1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
1 O ímpio foge sem que ninguém o persiga, mas o justo sente-se seguro como um leão.
2 Por causa do pecado de um país, multiplicam-se os chefes, mas sob um homem sábio e sensato {a ordem} perdura.
3 Um pobre que oprime miseráveis é qual chuva torrencial, causa de fome.
4 Quem abandona a instrução, louva o ímpio; quem a observa, faz-lhe guerra.
5 Os homens maus não compreendem o que é justo; os que buscam o Senhor tudo entendem.
6 Mais vale um pobre que caminha na integridade do que um rico em caminhos tortuosos.
7 Um filho inteligente segue a instrução; quem convive com os devassos, torna-se a vergonha de seu pai.
8 Quem aumenta sua fortuna por usuras e logro, ajunta para o que tem piedade dos pequenos.
9 Aquele que afasta o ouvido para não ouvir a instrução, até em sua oração é um objeto de horror.
10 Quem seduz os homens corretos para um mau caminho, cairá no fosso que ele mesmo cavou e para os íntegros caberá a herança da felicidade.
11 O rico julga-se sábio, mas o pobre inteligente penetra-o a fundo.
12 Quando os justos triunfam, há muita alegria; quando os ímpios se erguem, cada qual se esconde.
13 Quem dissimula suas faltas, não há de prosperar; quem as confessa e as detesta, obtém misericórdia.
14 Feliz daquele que vive em temor contínuo; mas o que endurece seu coração, cairá na desgraça.
15 Leão rugidor, urso esfaimado: tal é o ímpio que domina sobre um povo pobre.
16 Um príncipe, destituído de senso, é rico em extorsões, mas o que odeia o lucro viverá longos dias.
17 O homem sobre o qual pesa o sangue de outro fugirá até o fosso: não o retenhas.
18 O que caminha na integridade, será salvo; quem seguir por caminhos tortuosos cairá no fosso.
19 O que cultiva seu solo, terá pão à vontade; o que corre atrás das vaidades fartar-se-á de miséria.
20 O homem leal será cumulado de bênçãos; o que, porém, tem pressa de se enriquecer, não ficará impune.
21 Não é bom mostrar-se parcial: há quem cometa este pecado por um pedaço de pão.
22 O homem invejoso precipita-se atrás da fortuna: não sabe que vai cair sobre ele a indigência.
23 Quem corrige alguém, encontra no fim mais gratidão do que lisonjas.
24 Quem furta de seu pai ou de sua mãe, dizendo: Isto não é pecado!, é colega do bandoleiro.
25 O homem cobiçoso provoca contendas, mas o que se fia no Senhor, será saciado.
26 O que se fia em seu próprio coração, é um tolo; quem caminha com sabedoria, escapará do perigo.
27 O que dá ao pobre, não padecerá penúria, mas quem fecha os olhos ficará cheio de maldições.
28 Quando se erguem os ímpios, cada qual se oculta; quando eles perecem, multiplicam-se os justos.