1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
1 O homem que, apesar das admoestações, se obstina será logo irremediavelmente arruinado.
2 Quando dominam os justos, alegra-se o povo; quando governa o ímpio, o povo geme.
3 Quem ama a sabedoria alegra seu pai; o que freqüenta as prostitutas dissipa sua fortuna.
4 É pela justiça que um rei firma seu país, mas aquele que o sobrecarrega com muitos impostos, o arruína.
5 O homem que adula seu próximo estende redes aos seus pés.
6 No delito do ímpio há um ardil, mas o justo corre alegremente.
7 O justo conhece a causa dos pobres; o ímpio a ignora.
8 Os escarnecedores ateiam fogo na cidade, mas os sábios acalmam o furor.
9 Discute um sábio com um tolo? Que ele se zangue ou que ele se ria, não terá paz.
10 Os homens sanguinários odeiam o íntegro, mas os homens retos tomam cuidado com sua vida.
11 O insensato desafoga toda sua ira, mas o sábio a domina e a recalca.
12 Quando um soberano presta atenção às mentiras, todos os seus servidores tornam-se maus.
13 O pobre e o opressor se encontram: é o Senhor que ilumina os olhos de cada um.
14 Um rei que julga com eqüidade os humildes terá seu trono firmado para sempre.
15 Vara e correção dão a sabedoria; menino abandonado à sua vontade se torna a vergonha da mãe.
16 Quando se multiplicam os ímpios, multiplica-se o crime, mas os justos contemplarão sua queda.
17 Corrige teu filho e ele te dará repouso e será as delícias de tua vida.
18 Por falta de visão, o povo vive sem freios; ditoso o que observa a instrução!
19 Não é com palavras que se corrige um escravo, porque ele compreende, mas não se atém a elas.
20 Viste um homem precipitado no falar: há mais esperança num tolo do que nele.
21 Um escravo mimado desde sua juventude, acaba por se tornar desobediente.
22 Um homem irascível excita contendas; o colérico acumula as faltas.
23 O orgulho de um homem leva-o à humilhação, mas o humilde de espírito obtém a glória.
24 Quem partilha com o ladrão, odeia-se a si mesmo; ouve a maldição e nada denuncia.
25 O temor dos homens prepara um laço, mas quem confia no Senhor permanece seguro.
26 Muitos buscam o favor dum príncipe, mas é do Senhor que cada homem alcança justiça
27 O homem iníquo é abominado pelos justos; o ímpio abomina aquele que anda pelo caminho certo.