1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
1 Palavras de Lamuel, rei de Massa, que lhe foram ensinadas por sua mãe:
2 Meu filho, filho de minhas entranhas, que te direi eu? Não, ó filho de meus votos!
3 Não dês teu vigor às mulheres e teu caminho àquelas que perdem os reis.
4 Não é próprio dos reis, Lamuel, não convém aos reis beber vinho, nem aos príncipes dar-se aos licores,
5 para que, bebendo, eles não esqueçam a lei e não desconheçam o direito de todos os infelizes.
6 Dai a bebida forte àquele que desfalece e o vinho àquele que tem amargura no coração:
7 que ele beba e esquecerá sua miséria e já não se lembrará de suas mágoas.
8 Abre tua boca a favor do mundo, pela causa de todos os abandonados;
9 abre tua boca para pronunciar sentenças justas, faze justiça ao aflito e ao indigente.
10 Uma mulher virtuosa, quem pode encontrá-la? Superior ao das pérolas é o seu valor.
11 Confia nela o coração de seu marido, e jamais lhe faltará coisa alguma.
12 Ela lhe proporciona o bem, nunca o mal, em todos os dias de sua vida.
13 Ela procura lã e linho e trabalha com mão alegre.
14 Semelhante ao navio do mercador, manda vir seus víveres de longe.
15 Levanta-se, ainda de noite, distribui a comida à sua casa e a tarefa às suas servas.
16 Ela encontra uma terra, adquire-a. Planta uma vinha com o ganho de suas mãos.
17 Cinge os rins de fortaleza, revigora seus braços.
18 Alegra-se com o seu lucro, e sua lâmpada não se apaga durante a noite.
19 Põe a mão na roca, seus dedos manejam o fuso.
20 Estende os braços ao infeliz e abre a mão ao indigente.
21 Ela não teme a neve em sua casa, porque toda a sua família tem vestes duplas.
22 Faz para si cobertas: suas vestes são de linho fino e de púrpura.
23 Seu marido é considerado nas portas da cidade, quando se senta com os anciãos da terra.
24 Tece linha e o vende, fornece cintos ao mercador.
25 Fortaleza e graça lhe servem de ornamentos; ri-se do dia de amanhã.
26 Abre a boca com sabedoria, amáveis instruções surgem de sua língua.
27 Vigia o andamento de sua casa e não come o pão da ociosidade.
28 Seus filhos se levantam para proclamá-la bem-aventurada e seu marido para elogiá-la.
29 Muitas mulheres demonstram vigor, mas tu excedes a todas.
30 A graça é falaz e a beleza é vã; a mulher inteligente é a que se deve louvar.
31 Dai-lhe o fruto de suas mãos e que suas obras a louvem nas portas da cidade.