1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

1 Meu filho, se ficaste por fiador do teu próximo, se estendeste a mão a um estranho,

2 se te ligaste com as palavras de teus lábios, se ficaste cativo com a tua própria linguagem,

3 faze, pois, meu filho, o que te digo: livra-te, pois caíste nas mãos do teu próximo; vai, apressa-te, solicita-o com instância,

4 não concedas sono aos teus olhos, nem repouso às tuas pálpebras.

5 Salva-te como a gazela {do caçador}, e como o pássaro das mãos do que arma laços.

6 Vai, ó preguiçoso, ter com a formiga, observa seu proceder e torna-te sábio:

7 ela não tem chefe, nem inspetor, nem mestre;

8 prepara no verão sua provisão, apanha no tempo da ceifa sua comida.

9 Até quando, ó preguiçoso, dormirás? Quando te levantarás de teu sono?

10 Um pouco para dormir, outro pouco para dormitar, outro pouco para cruzar as mãos no seu leito,

11 e a indigência virá sobre ti como um ladrão; a pobreza, como um homem armado.

12 É um homem perverso, um iníquo aquele que caminha com falsidade na boca;

13 pisca os olhos, bate com o pé, faz sinais com os dedos;

14 só há perversidade em seu coração, não cessa de maquinar o mal, e de semear questões.

15 Por isso, repentinamente, virá sua ruína, de improviso ficará irremediavelmente quebrantado.

16 Seis coisas há que o Senhor odeia e uma sétima que lhe é uma abominação:

17 olhos altivos, língua mentirosa, mãos que derramam sangue inocente,

18 um coração que maquina projetos perversos, pés pressurosos em correr ao mal,

19 um falso testemunho que profere mentiras e aquele que semeia discórdias entre irmãos.

20 Guarda, filho meu, os preceitos de teu pai, não desprezes o ensinamento de tua mãe.

21 Traze-os constantemente ligados ao teu coração e presos ao teu pescoço.

22 Servir-te-ão de guia ao caminhares, de guarda ao dormires e falarão contigo ao despertares,

23 porque o preceito é uma tocha, o ensinamento é uma luz, a correção e a disciplina são o caminho da vida,

24 para te preservar da mulher corrupta e da língua lisonjeira da estranha.

25 Não cobices sua formosura em teu coração, não te deixes prender por seus olhares;

26 por uma meretriz o homem se reduz a um pedaço de pão, e a mulher adúltera arrebata a vida preciosa do homem.

27 Porventura pode alguém esconder fogo em seu seio sem que suas vestes se inflamem?

28 Pode caminhar sobre brasas sem que seus pés se queimem?

29 Assim o que vai para junto da mulher do seu próximo não ficará impune depois de a tocar.

30 Não se despreza o ladrão que furta para satisfazer seu apetite, quando tem fome;

31 se for preso, restituirá sete vezes mais e entregará todos os bens de sua casa.

32 Quem comete adultério carece de senso, é por sua própria culpa que um homem assim procede.

33 Só encontrará infâmia e ignomínia e seu opróbrio não se apagará,

34 porque o marido, furioso e ciumento, não perdoará no dia da vingança,

35 não se aplacará por resgate algum, nem aceitará nada, se multiplicares os presentes.