1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

1 Por ventura não clama a Sabedoria e a inteligência não eleva a sua voz?

2 No cume das montanhas posta-se ela, e nas encruzilhadas dos caminhos.

3 Alça sua voz na entrada das torres, junto às portas, nas proximidades da cidade.

4 É a vós, ó homens, que eu apelo; minha voz se dirige aos filhos dos homens.

5 Ó simples, aprendei a prudência, adquiri a inteligência, ó insensatos.

6 Prestai atenção, pois! Coisas magníficas vos anuncio, de meus lábios só sairá retidão,

7 porque minha boca proclama a verdade e meus lábios detestam a iniqüidade.

8 Todas as palavras de minha boca são justas, nelas nada há de falso nem de tortuoso.

9 São claras para os que as entendem e retas para o que chegou à ciência.

10 Recebei a instrução e não o dinheiro. Preferi a ciência ao fino ouro,

11 pois a Sabedoria vale mais que as pérolas e jóia alguma a pode igualar.

12 Eu, a Sabedoria, sou amiga da prudência, possuo uma ciência profunda.

13 O temor do Senhor é o ódio ao mal. Orgulho, arrogância, caminho perverso, boca mentirosa: eis o que eu detesto.

14 Meu é o conselho e o bom êxito, minha a inteligência, minha a força.

15 Por mim reinam os reis e os legisladores decretam a justiça;

16 por mim governam os magistrados e os magnatas regem a terra.

17 Amo os que me amam. Quem me procura, encontra-me.

18 Comigo estão a riqueza e a glória, os bens duráveis e a justiça.

19 Mais precioso que o mais fino ouro é o meu fruto, meu produto tem mais valor que a mais fina prata.

20 Sigo o caminho da justiça, no meio da senda da eqüidade.

21 Deixo os meus haveres para os que me amam e acumulo seus tesouros.

22 O Senhor me criou, como primícia de suas obras, desde o princípio, antes do começo da terra.

23 Desde a eternidade fui formada, antes de suas obras dos tempos antigos.

24 Ainda não havia abismo quando fui concebida, e ainda as fontes das águas não tinham brotado.

25 Antes que assentados fossem os montes, antes dos outeiros, fui dada à luz;

26 antes que fossem feitos a terra e os campos e os primeiros elementos da poeira do mundo.

27 Quando ele preparava os céus, ali estava eu; quando traçou o horizonte na superfície do abismo,

28 quando firmou as nuvens no alto, quando dominou as fontes do abismo,

29 quando impôs regras ao mar, para que suas águas não transpusessem os limites, quando assentou os fundamentos da terra,

30 junto a ele estava eu como artífice, brincando todo o tempo diante dele,

31 brincando sobre o globo de sua terra, achando as minhas delícias junto aos filhos dos homens.

32 E agora, meus filhos, escutai-me: felizes aqueles que guardam os meus caminhos.

33 Ouvi minha instrução para serdes sábios, não a rejeiteis.

34 Feliz o homem que me ouve e que vela todos os dias à minha porta e guarda os umbrais de minha casa!

35 Pois quem me acha encontra a vida e alcança o favor do Senhor.

36 Mas quem me ofende, prejudica-se a si mesmo; quem me odeia, ama a morte.