1 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.

2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.

3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.

4 Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla,

5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.

6 Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;

7 Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování.

8 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.

9 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.

10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,

11 V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,

12 Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

13 V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.

14 Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.

15 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.

16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.

17 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,

18 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,

19 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.

20 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.

21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.

1 Eu vos exorto, pois, irmãos, pelas misericórdias de Deus, a oferecerdes vossos corpos em sacrifício vivo, santo, agradável a Deus: é este o vosso culto espiritual.

2 Não vos conformeis com este mundo, mas transformai-vos pela renovação do vosso espírito, para que possais discernir qual é a vontade de Deus, o que é bom, o que lhe agrada e o que é perfeito.

3 Em virtude da graça que me foi dada, recomendo a todos e a cada um: não façam de si próprios uma opinião maior do que convém, mas um conceito razoavelmente modesto, de acordo com o grau de fé que Deus lhes distribuiu.

4 Pois, como em um só corpo temos muitos membros e cada um dos nossos membros tem diferente função,

5 assim nós, embora sejamos muitos, formamos um só corpo em Cristo, e cada um de nós é membro um do outro.

6 Temos dons diferentes, conforme a graça que nos foi conferida. Aquele que tem o dom da profecia, exerça-o conforme a fé.

7 Aquele que é chamado ao ministério, dedique-se ao ministério. Se tem o dom de ensinar, que ensine;

8 o dom de exortar, que exorte; aquele que distribui as esmolas, faça-o com simplicidade; aquele que preside, presida com zelo; aquele que exerce a misericórdia, que o faça com afabilidade.

9 Que vossa caridade não seja fingida. Aborrecei o mal, apegai-vos solidamente ao bem.

10 Amai-vos mutuamente com afeição terna e fraternal. Adiantai-vos em honrar uns aos outros.

11 Não relaxeis o vosso zelo. Sede fervorosos de espírito. Servi ao Senhor.

12 Sede alegres na esperança, pacientes na tribulação e perseverantes na oração.

13 Socorrei às necessidades dos fiéis. Esmerai-vos na prática da hospitalidade.

14 Abençoai os que vos perseguem; abençoai-os, e não os praguejeis.

15 Alegrai-vos com os que se alegram; chorai com os que choram.

16 Vivei em boa harmonia uns com os outros. Não vos deixeis levar pelo gosto das grandezas; afeiçoai-vos com as coisa modestas. Não sejais sábios aos vossos próprios olhos.

17 Não pagueis a ninguém o mal com o mal. Aplicai-vos a fazer o bem diante de todos os homens.

18 Se for possível, quanto depender de vós, vivei em paz com todos os homens.

19 Não vos vingueis uns aos outros, caríssimos, mas deixai agir a ira de Deus, porque está escrito: A mim a vingança; a mim exercer a justiça, diz o Senhor {Dt 32,35}.

20 Se o teu inimigo tiver fome, dá-lhe de comer; se tiver sede, dá-lhe de beber. Procedendo assim, amontoarás carvões em brasa sobre a sua cabeça {Pr 25,21s}.

21 Não te deixes vencer pelo mal, mas triunfa do mal com o bem.