1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
1 Aleluia. Celebrai o Senhor, aclamai o seu nome, apregoai entre as nações as suas obras.
2 Cantai-lhe hinos e cânticos, anunciai todas as suas maravilhas.
3 Gloriai-vos do seu santo nome; rejubile o coração dos que procuram o Senhor.
4 Recorrei ao Senhor e ao seu poder, procurai continuamente sua face.
5 Recordai as maravilhas que operou, seus prodígios e julgamentos por seus lábios proferidos,
6 ó descendência de Abraão, seu servidor, ó filhos de Jacó, seus escolhidos!
7 É ele o Senhor, nosso Deus; suas sentenças comandam a terra inteira.
8 Ele se lembra eternamente de sua aliança, da palavra que empenhou a mil gerações,
9 que garantiu a Abraão, e jurou a Isaac,
10 e confirmou a Jacó irrevogavelmente, e a Israel como aliança eterna,
11 quando disse: Dar-te-ei a terra de Canaã, como parte de vossa herança.
12 Quando não passavam de um reduzido número, minoria insignificante e estrangeiros na terra,
13 e andavam errantes de nação em nação, de reino em reino,
14 não permitiu que os oprimissem, e castigou a reis por causa deles.
15 Não ouseis tocar nos que me são consagrados, nem maltratar os meus profetas.
16 E chamou a fome sobre a terra, e os privou do pão que os sustentava.
17 Diante deles enviara um homem: José, que fora vendido como escravo.
18 Apertaram-lhe os pés entre grilhões, com cadeias cingiram-lhe o pescoço,
19 até que se cumpriu a profecia, e o justificou a palavra de Deus.
20 Então o rei ordenou que o soltassem, o soberano de povos o livrou,
21 e o nomeou senhor de sua casa e governador de seus domínios,
22 para, a seu bel-prazer, dar ordens a seus príncipes, e a seus anciãos, lições de sabedoria.
23 Então Israel penetrou no Egito, Jacó foi viver na terra de Cam.
24 Deus multiplicou grandemente o seu povo, e o tornou mais forte que seus inimigos.
25 Depois, de tal modo lhes mudou os corações, que com aversão trataram o seu povo, e com perfídia, os seus servidores.
26 Mas Deus lhes suscitou Moisés, seu servo, e Aarão, seu escolhido.
27 Ambos operaram entre eles prodígios e milagres na terra de Cam.
28 Mandou trevas e se fez noite, resistiram, porém, às suas palavras.
29 Converteu-lhes as águas em sangue, matando-lhes todos os seus peixes.
30 Infestou-lhes a terra de rãs, até nos aposentos reais.
31 A uma palavra sua vieram nuvens de moscas, mosquitos em todo o seu território.
32 Em vez de chuva lhes mandou granizo e chamas devorantes sobre a terra.
33 Devastou-lhes as vinhas e figueiras, e partiu-lhes as árvores de seus campos.
34 A seu mandado vieram os gafanhotos, e lagartas em quantidade enorme,
35 que devoraram toda a erva de suas terras e comeram os frutos de seus campos.
36 Depois matou os primogênitos do seu povo, primícias de sua virilidade.
37 E Deus tirou os hebreus carregados de ouro e prata; não houve, nas tribos, nenhum enfermo.
38 Alegraram-se os egípcios com sua partida, pelo temor que os hebreus lhes tinham causado.
39 Para os abrigar Deus estendeu uma nuvem, e para lhes iluminar a noite uma coluna de fogo.
40 A seu pedido, mandou-lhes codornizes, e os fartou com pão vindo do céu.
41 Abriu o rochedo e jorrou água como um rio a correr pelo deserto,
42 pois se lembrava da palavra sagrada, empenhada a seu servo Abraão.
43 E fez sair, com júbilo, o seu povo, e seus eleitos com grande exultação.
44 Deu-lhes a terra dos pagãos e desfrutaram das riquezas desses povos,
45 sob a condição de guardarem seus mandamentos e observarem fielmente suas lei