1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
1 Salmo. Felizes aqueles cuja vida é pura, e seguem a lei do Senhor.
2 Felizes os que guardam com esmero seus preceitos e o procuram de todo o coração;
3 e os que não praticam o mal, mas andam em seus caminhos.
4 Impusestes vossos preceitos, para serem observados fielmente;
5 oxalá se firmem os meus passos na observância de vossas leis.
6 Não serei então confundido, se fixar os olhos nos vossos mandamentos.
7 Louvar-vos-ei com reto coração, uma vez instruído em vossos justos decretos.
8 Guardarei as vossas leis; não me abandoneis jamais.
9 Como um jovem manterá pura a sua vida? Sendo fiel às vossas palavras.
10 De todo o coração eu vos procuro; não permitais que eu me aparte de vossos mandamentos.
11 Guardo no fundo do meu coração a vossa palavra, para não vos ofender.
12 Sede bendito, Senhor; ensinai-me vossas leis.
13 Meus lábios enumeram todos os decretos de vossa boca.
14 Na observância de vossas ordens eu me alegro, muito mais do que em todas as riquezas.
15 Sobre os vossos preceitos meditarei, e considerarei vossos caminhos.
16 Hei de deleitar-me em vossas leis; jamais esquecerei vossas palavras.
17 Concedei a vosso servo esta graça: que eu viva guardando vossas palavras.
18 Abri meus olhos, para que veja as maravilhas de vossa lei.
19 Peregrino sou na terra, não me oculteis os vossos mandamentos.
20 Consome-se minha alma no desejo perpétuo de observar vossos decretos.
21 Repreendestes os soberbos, malditos os que se apartam de vossos mandamentos.
22 Livrai-me do opróbrio e do desprezo, pois observo as vossas ordens.
23 Mesmo que os príncipes conspirem contra mim, vosso servo meditará em vossas leis.
24 Vossos preceitos são minhas delícias, meus conselheiros são as vossas leis.
25 Prostrada no pó está minha alma, restituí-me a vida conforme vossa promessa.
26 Eu vos exponho a minha vida, para que me atendais: ensinai-me as vossas leis.
27 Mostrai-me o caminho de vossos preceitos, e meditarei em vossas maravilhas.
28 Chora de tristeza a minha alma; reconfortai-me segundo vossa promessa.
29 Afastai-me do caminho da mentira, e fazei-me fiel à vossa lei.
30 Escolhi o caminho da verdade, impus-me os vossos decretos.
31 Apego-me a vossas ordens, Senhor. Não permitais que eu seja confundido.
32 Correrei pelo caminho de vossos mandamentos, porque sois vós que dilatais meu coração.
33 Mostrai-me, Senhor, o caminho de vossas leis, para que eu nele permaneça com fidelidade.
34 Ensinai-me a observar a vossa lei e a guardá-la de todo o coração.
35 Conduzi-me pelas sendas de vossas leis, porque nelas estão minhas delícias.
36 Inclinai-me o coração às vossas ordens e não para a avareza.
37 Não permitais que meus olhos vejam a vaidade, fazei-me viver em vossos caminhos.
38 Cumpri a promessa para com vosso servo, que fizestes àqueles que vos temem.
39 Afastai de mim a vergonha que receio, pois são agradáveis os vossos decretos.
40 Anseio pelos vossos preceitos; dai-me que viva segundo vossa justiça.
41 Desçam a mim as vossas misericórdias, Senhor, e a vossa salvação, conforme vossa promessa.
42 Saberei o que responder aos que me ultrajam, porque tenho confiança em vossa palavra.
43 Não me tireis jamais da boca a palavra da verdade, porque tenho confiança em vossos decretos.
44 Guardarei constantemente a vossa lei, para sempre e pelos séculos dos séculos.
45 Andarei por um caminho seguro, porque procuro os vossos preceitos.
46 Diante dos reis falarei de vossas prescrições, e não me envergonharei.
47 Encontrarei minhas delícias em vossos mandamentos, porque os amo.
48 Erguerei as mãos para executar vossos mandamentos, e meditarei em vossas leis.
49 Lembrai-vos da palavra empenhada ao vosso servo, na qual me fizestes encontrar esperança.
50 O único consolo em minha aflição é que vossa palavra me dá vida.
51 De sarcasmos cumulam-me os soberbos, mas de vossa lei não me afasto.
52 Lembro-me de vossos juízos de outrora, e isso me consola.
53 Revolto-me à vista dos pecadores, que abandonam a vossa lei.
54 Vossas leis são objeto de meus cantares no lugar de meu exílio.
55 De noite, lembro-me, Senhor, de vosso nome; guardarei a vossa lei.
56 Escolhi, como parte que me toca, observar vossos preceitos.
57 Minha partilha, Senhor, eu o declaro, é guardar as vossas palavras.
58 De todo o coração imploro em vossa presença: tende piedade de mim como haveis prometido.
59 Considero os meus atos, e regulo meus passos conforme as vossas ordens.
60 Apresso-me, sem hesitação, em observar os vossos mandamentos.
61 As malhas dos ímpios me cercaram, mas eu não esqueço a vossa lei.
62 Em meio à noite levanto-me para vos louvar pelos vossos decretos cheios de justiça.
63 Sou amigo de todos os que vos temem e dos que seguem vossos preceitos.
64 De vossa bondade, Senhor, está cheia a terra; ensinai-me as vossas leis.
65 Tratastes com benevolência o vosso servo, Senhor, segundo a vossa palavra.
66 Dai-me o juízo reto e a sabedoria, porque confio em vossos mandamentos.
67 Antes de ser afligido pela provação, errei; mas agora guardo a vossa palavra.
68 Vós que sois bom e benfazejo, ensinai-me as vossas leis.
69 Contra mim os soberbos maquinam caluniosamente, mas eu, de todo o coração, fico fiel aos vossos preceitos.
70 Seu espírito tornou-se espesso como sebo; eu, porém, me deleito em vossa lei.
71 Foi bom para mim ser afligido, a fim de aprender vossos decretos.
72 Mais vale para mim a lei de vossa boca que montes de ouro e prata.
73 Formaram-me e plasmaram-me vossas mãos, dai-me a sabedoria para aprender os vossos mandamentos.
74 Aqueles que vos temem alegrem-se ao me ver, porque em vossa palavra pus minha esperança.
75 Sei, Senhor, que são justos os vossos decretos e que com razão vós me provastes.
76 Venha-me em auxílio a vossa misericórdia, e console-me segundo a promessa feita a vosso servo.
77 Venham sobre mim as vossas misericórdias, para que eu viva, porque a vossa lei são as minhas delícias.
78 Sejam confundidos esses orgulhosos que sem razão me afligem; porque medito em vossos preceitos.
79 Voltem para mim os que vos temem e os que observam as vossas prescrições.
80 Seja perfeito meu coração na observância de vossas leis, a fim de que eu não seja confundido.
81 Desfalece-me a alma ansiando por vosso auxílio; em vossa palavra ponho minha esperança.
82 Enlanguescem-me os olhos desejando a vossa palavra; quando vireis consolar-me?
83 Assemelho-me a um odre exposto ao fumeiro, e, contudo, não me esqueci de vossas leis.
84 Por quantos dias fareis esperar o vosso servo? Quando lhe fareis justiça de seus perseguidores?
85 Para mim cavaram fossas os orgulhosos, que não guardam a vossa lei.
86 Todos os vossos mandamentos são justos; sem razão me perseguem; ajudai-me.
87 Por pouco não me exterminaram da terra; eu, porém, não abandonei vossos preceitos.
88 Conservai-me vivo em vossa misericórdia, para que eu observe as prescrições de vossa boca.
89 É eterna, Senhor, vossa palavra, tão estável como o céu.
90 Vossa verdade dura de geração em geração, tão estável como a terra que criastes.
91 Tudo subsiste perpetuamente pelos vossos decretos, porque o universo vos é sujeito.
92 Se em vossa lei não tivesse encontrado as minhas delícias, já teria perecido em minha aflição.
93 Jamais esquecerei vossos preceitos, porque por eles é que me dais a vida.
94 Sou vosso, salvai-me, porquanto busco vossos preceitos.
95 Espreitam-me os pecadores para me perder, mas eu atendo às vossas ordens.
96 Vi que há um termo em toda perfeição, mas vossa lei se estende sem limites.
97 Ah, quanto amo, Senhor, a vossa lei! Durante o dia todo eu a medito.
98 Mais sábio que meus inimigos me fizeram os vossos mandamentos, pois eles me acompanham sempre.
99 Sou mais prudente do que todos os meus mestres, porque vossas prescrições são o único objeto de minha meditação.
100 Sou mais sensato do que os anciãos, porque observo os vossos preceitos.
101 Dos maus caminhos desvio os meus pés, para poder guardar vossas palavras.
102 De vossos decretos eu não me desvio, porque vós mos ensinastes.
103 Quão saborosas são para mim vossas palavras! São mais doces que o mel à minha boca.
104 Vossos preceitos me fizeram sábio, por isso odeio toda senda iníqua.
105 Vossa palavra é um facho que ilumina meus passos, uma luz em meu caminho.
106 Faço juramento e me obrigo a guardar os vossos justos decretos.
107 Estou extremamente aflito, Senhor; conservai-me a vida como prometestes.
108 Aceitai, Senhor, a oferenda da minha promessa e ensinai-me as vossas ordens.
109 Em constante perigo está a minha vida, mas não me esqueço de vossa lei.
110 Armaram-me laços os pecadores, mas não fugi de vossos preceitos.
111 Minha herança eterna são as vossas prescrições, porque fazem a alegria de meu coração.
112 Inclinei o meu coração à prática de vossas ordens, perpetuamente e com exatidão.
113 Odeio os homens hipócritas, mas amo a vossa lei.
114 Vós sois meu abrigo e meu escudo; vossa palavra é minha esperança.
115 Afastai-vos de mim, homens malignos! E guardarei os mandamentos de meu Deus.
116 Sustentai-me pela vossa promessa, para que eu viva, não queirais confundir minha esperança.
117 Ajudai-me para que me salve, e sempre atenderei a vossos decretos.
118 Desprezais os que se apartam de vossas leis, porque mentirosos são seus pensamentos.
119 Como escória reputais os pecadores, por isso eu amo as vossas prescrições.
120 O respeito que tenho por vós me faz estremecer e vossos decretos inspiram-me temor.
121 Pratico o direito e a justiça; não me entregueis aos que me querem oprimir.
122 Sede fiador de vosso servo para a sua segurança, a fim de que os orgulhosos não me oprimam.
123 Desfalecem-me os olhos desejando vossa ajuda e na espera de vossas promessas de felicidade.
124 Tratai vosso servo segundo vossa bondade, e ensinai-me vossas leis.
125 Sou vosso servo: ensinai-me a sabedoria, para que conheça as vossas prescrições.
126 Senhor, é tempo de vós intervirdes, porque violaram as vossas leis.
127 Por isso amo os vossos mandamentos, mais que o ouro, mesmo o ouro mais fino.
128 Por isso escolhi as vossas leis como partilha, e detesto o caminho da mentira.
129 São admiráveis as vossas prescrições, por isso minha alma as observa.
130 Vossas palavras são uma verdadeira luz, que dá sabedoria aos simples.
131 Abro a boca para aspirar, num intenso amor de vossa lei.
132 Voltai-vos para mim e mostrai-me vossa misericórdia, como fazeis sempre para com os que amam o vosso nome.
133 Dirigi meus passos segundo a vossa palavra, a fim de que jamais o pecado reine sobre mim.
134 Livrai-me da opressão dos homens, para que possa guardar as vossas ordens.
135 Fazei brilhar sobre o vosso servo o esplendor da vossa face, e ensinai-me as vossas leis.
136 Muitas lágrimas correram de meus olhos, por não ver observada a vossa lei.
137 Justo sois, Senhor, e retos os vossos juízos.
138 Promulgastes vossas prescrições com toda a justiça, em toda a verdade.
139 Sinto-me consumido pela dor ao ver meus inimigos negligenciar vossas palavras.
140 Vossa palavra é isenta de toda a impureza, vosso servo a ama com fervor.
141 Sou pequeno e desprezado, mas não esqueço os vossos preceitos!
142 Vossa justiça é justiça eterna; e firme, a vossa lei.
143 Apesar da angústia e da tribulação que caíram sobre mim, vossos mandamentos continuam a ser minhas delícias.
144 Eterna é a justiça das vossas prescrições; dai-me a compreensão delas para que eu viva.
145 De todo o coração eu clamo. Ouvi-me, Senhor; e observarei as vossas leis.
146 Clamo a vós: salvai-me, para que eu guarde as vossas prescrições.
147 Já desde a aurora imploro vosso auxílio; nas vossas palavras ponho minha esperança.
148 Meus olhos se antecipam às vigílias da noite, para meditarem em vossa palavra.
149 Conforme vossa misericórdia, ouvi, Senhor, a minha voz; e dai-me a vida, segundo vossa promessa.
150 Aproximam-se os que me perseguem sem razão, eles estão longe de vossa lei.
151 Mas vós, Senhor, estais bem perto, e os vossos mandamentos são a verdade.
152 De há muito sei que vossas prescrições, vós as estabelecestes desde toda a eternidade.
153 Vede a minha aflição e libertai-me, porque não me esqueci de vossa lei.
154 Tomai em vossas mãos a minha causa e vingai-me; como prometestes, dai-me a vida.
155 Longe dos pecadores está a salvação, daqueles que não observam as vossas leis.
156 São muitas, Senhor, as vossas misericórdias; dai-me a vida segundo as vossas decisões.
157 Apesar do número dos que me perseguem e oprimem, não me aparto em nada de vossos preceitos.
158 Ao ver os prevaricadores sinto desgosto, porque eles não observam a vossa palavra.
159 Vede, Senhor, como amo vossos preceitos; conservai-me vivo segundo vossa promessa.
160 O sumário da vossa palavra é a verdade, eternos são os decretos de vossa justiça.
161 Perseguem-me sem razão os poderosos; meu coração só reverencia vossas palavras.
162 Encontro minha alegria na vossa palavra, como a de quem encontra um imenso tesouro.
163 Odeio o mal, eu o detesto; mas amo a vossa lei.
164 Sete vezes ao dia publico vossos louvores, por causa da justiça de vossos juízos.
165 Grande paz têm aqueles que amam vossa lei: não há para eles nada que os perturbe.
166 Espero, Senhor, o vosso auxílio, e cumpro os vossos mandamentos.
167 Minha alma é fiel às vossas prescrições, e eu as amo com fervor.
168 Guardo os vossos preceitos e as vossas ordens, porque ante vossos olhos está minha vida inteira.
169 Chegue até vós, Senhor, o meu clamor; instruí-me segundo a vossa palavra.
170 Chegue até vós a minha prece; livrai-me segundo a vossa palavra.
171 Meus lábios cantem a vós um cântico, por me haverdes ensinado as vossas leis.
172 Cante minha língua as vossas palavras, porque justos são os vossos mandamentos.
173 Estenda-se a vossa mão e me socorra, porque escolhi vossos preceitos.
174 Suspiro, Senhor, pela vossa salvação, e a vossa lei são as minhas delícias.
175 Viva a minha alma para vos louvar, e ajudem-me os vossos decretos.
176 Ando errante como ovelha tresmalhada; vinde em busca do vosso servo, porque não me esqueci de vossos mandamentos!