1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
1 De Davi. Para vós, Senhor, elevo a minha alma.
2 Meu Deus, em vós confio: não seja eu decepcionado! Não escarneçam de mim meus inimigos!
3 Não, nenhum daqueles que esperam em vós será confundido, mas os pérfidos serão cobertos de vergonha.
4 Senhor, mostrai-me os vossos caminhos, e ensinai-me as vossas veredas.
5 Dirigi-me na vossa verdade e ensinai-me, porque sois o Deus de minha salvação e em vós eu espero sempre.
6 Lembrai-vos, Senhor, de vossas misericórdias e de vossas bondades, que são eternas.
7 Não vos lembreis dos pecados de minha juventude e dos meus delitos; em nome de vossa misericórdia, lembrai-vos de mim, por causa de vossa bondade, Senhor.
8 O Senhor é bom e reto, por isso reconduz os extraviados ao caminho reto.
9 Dirige os humildes na justiça, e lhes ensina a sua via.
10 Todos os caminhos do Senhor são graça e fidelidade, para aqueles que guardam sua aliança e seus preceitos.
11 Por amor de vosso nome, Senhor, perdoai meu pecado, por maior que seja.
12 Que advém ao homem que teme o Senhor? Deus lhe ensina o caminho que deve escolher.
13 Viverá na felicidade, e sua posteridade possuirá a terra.
14 O Senhor se torna íntimo dos que o temem, e lhes manifesta a sua aliança.
15 Meus olhos estão sempre fixos no Senhor, porque ele livrará do laço os meus pés.
16 Olhai-me e tende piedade de mim, porque estou só e na miséria.
17 Aliviai as angústias do meu coração, e livrai-me das aflições.
18 Vede minha miséria e meu sofrimento, e perdoai-me todas as faltas.
19 Vede meus inimigos, são muitos, e com ódio implacável me perseguem.
20 Defendei minha alma e livrai-me; não seja confundido eu que em vós me acolhi.
21 Protejam-me a inocência e a integridade, porque espero em vós, Senhor.
22 Ó Deus, livrai Israel de todas as suas angústias.