1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

2 Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

3 Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

4 Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

5 Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

6 Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

7 A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

8 Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

9 Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

10 Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

11 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

12 Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

13 Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. [ (Psalms 41:14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. ]

1 Ao mestre de canto. Salmo de Davi. Feliz quem se lembra do necessitado e do pobre, porque no dia da desgraça o Senhor o salvará.

2 O Senhor há de guardá-lo e o conservará vivo, há de torná-lo feliz na terra e não o abandonará à mercê de seus inimigos.

3 O Senhor o assistirá no leito de dores, e na sua doença o reconfortará.

4 Quanto a mim, eu vos digo: Piedade para mim, Senhor; sarai-me, porque pequei contra vós.

5 Meus inimigos falam de mim maldizendo: Quando há de morrer e se extinguir o seu nome?

6 Se alguém me vem visitar, fala hipocritamente. Seu coração recolhe calúnias e, saindo fora, se apressa em divulgá-las.

7 Todos os que me odeiam murmuram contra mim, e só procuram fazer-me mal.

8 Um mal mortal, dizem eles, o atingiu; ei-lo deitado, para não mais se levantar.

9 Até o próprio amigo em que eu confiava, que partilhava do meu pão, levantou contra mim o calcanhar.

10 Ao menos vós, Senhor, tende piedade de mim; erguei-me, para eu lhes dar a paga que merecem.

11 Nisto verei que me sois favorável, se meu inimigo não triunfar de mim.

12 Vós, porém, me conservareis incólume, e na vossa presença me poreis para sempre.

13 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, de eternidade em eternidade! Assim seja! Assim seja!