1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
1 Ao mestre de canto. Hino dos filhos de Coré. Ó Deus, ouvimos com os nossos próprios ouvidos, nossos pais nos contaram a obra que fizestes em seus dias, nos tempos de antanho.
2 Para implantá-los, expulsastes com as vossas mãos nações pagãs; para lhes dardes lugar, abatestes povos.
3 Com efeito, não foi com sua espada que conquistaram essa terra, nem foi seu braço que os salvou, mas foi vossa mão, foi vosso braço, foi o resplendor de vossa face, porque os amastes.
4 Meu Deus, vós sois o meu rei, vós que destes as vitórias a Jacó.
5 Por vossa graça repelimos os nossos inimigos, em vosso nome esmagamos nossos adversários.
6 Não foi em meu arco que pus minha confiança, nem foi minha espada que me salvou,
7 mas fostes vós que nos livrastes de nossos inimigos e confundistes os que nos odiavam.
8 Era em Deus que em todo o tempo nos gloriávamos, e seu nome sempre celebrávamos.
9 Agora, porém, nos rejeitais e confundis; e já não ides à frente de nossos exércitos.
10 Vós nos fizestes recuar diante do inimigo, e os que nos odiavam pilharam nossos bens.
11 Entregastes-nos como ovelhas para o corte, e nos dispersastes entre os pagãos.
12 Vendestes vosso povo por um preço vil, e pouco lucrastes com esta venda.
13 Fizeste-nos o opróbrio de nossos vizinhos, irrisão e ludíbrio daqueles que nos cercam.
14 Fizestes de nós a sátira das nações pagãs, e os povos nos escarnecem à nossa vista.
15 Continuamente estou envergonhado, a confusão cobre-me a face,
16 por causa dos insultos e ultrajes de um inimigo cheio de rancor.
17 E, apesar de todos esses males que nos sobrevieram, não vos esquecemos, não violamos a vossa aliança.
18 Nosso coração não se desviou de vós, nem nossos passos se apartaram de vossos caminhos,
19 para que nos esmagueis no lugar da aflição e nos envolvais de trevas...
20 Se houvéramos olvidado o nome de nosso Deus e estendido as mãos a um deus estranho,
21 porventura Deus não o teria percebido, ele que conhece os segredos do coração?
22 Mas por vossa causa somos entregues à morte todos os dias e tratados como ovelhas de matadouro.
23 Acordai, Senhor! Por que dormis? Despertai! Não nos rejeiteis continuamente!
24 Por que ocultais a vossa face e esqueceis nossas misérias e opressões?
25 Nossa alma está prostrada até o pó, e colado no solo o nosso corpo.
26 Levantai-vos em nosso socorro e livrai-nos, pela vossa misericórdia.