1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
1 Salmo de Asaf. Falou o Senhor Deus e convocou toda a terra, desde o levante até o poente.
2 Do alto de Sião, ideal de beleza, Deus refulgiu:
3 nosso Deus vem vindo e não se calará. Um fogo abrasador o precede; ao seu redor, furiosa tempestade.
4 Do alto ele convoca os céus e a terra para julgar seu povo:
5 Reuni os meus fiéis, que selaram comigo aliança pelo sacrifício.
6 E os céus proclamam sua justiça, porque é o próprio Deus quem vai julgar.
7 Escutai, ó meu povo, que eu vou falar: Israel, vou testemunhar contra ti. Deus, o teu Deus, sou eu.
8 Não te repreendo pelos teus sacrifícios, pois teus holocaustos estão sempre diante de mim.
9 Não preciso do novilho do teu estábulo, nem dos cabritos de teus apriscos,
10 pois minhas são todas as feras das matas; há milhares de animais nos meus montes.
11 Conheço todos os pássaros do céu, e tudo o que se move nos campos.
12 Se tivesse fome, não precisava dizer-te, porque minha é a terra e tudo o que ela contém.
13 Porventura preciso comer carne de touros, ou beber sangue de cabrito?...
14 Oferece, antes, a Deus um sacrifício de louvor e cumpre teus votos para com o Altíssimo.
15 Invoca-me nos dias de tribulação, e eu te livrarei e me darás glória.
16 Ao pecador, porém, Deus diz: Por que recitas os meus mandamentos, e tens na boca as palavras da minha aliança?
17 Tu que aborreces meus ensinamentos e rejeitas minhas palavras?
18 Se vês um ladrão, te ajuntas a ele, e com adúlteros te associas.
19 Dás plena licença à tua boca para o mal e tua língua trama fraudes.
20 Tu te assentas para falar contra teu irmão, cobres de calúnias o filho de tua própria mãe.
21 Eis o que fazes, e eu hei de me calar? Pensas que eu sou igual a ti? Não, mas vou te repreender e te lançar em rosto os teus pecados.
22 Compreendei bem isto, vós que vos esqueceis de Deus: não suceda que eu vos arrebate e não haja quem vos salve.
23 Honra-me quem oferece um sacrifício de louvor; ao que procede retamente, a este eu mostrarei a salvação de Deus.