1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

4 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

6 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

9 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

10 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

11 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

13 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

1 Ao mestre de canto. Conforme: Muda pomba de longínquas terras. Cântico de Davi, quando vai para junto dos filisteus, em Get. Tende piedade de mim, ó Deus, porque aos pés me pisam os homens; sem cessar eles me oprimem combatendo.

2 Meus inimigos continuamente me espezinham, são numerosos os que me fazem guerra.

3 Ó Altíssimo, quando o terror me assalta, é em vós que eu ponho a minha confiança.

4 É em Deus, cuja promessa eu proclamo, sim, é em Deus que eu ponho minha esperança; nada temo: que mal me pode fazer um ser de carne?

5 O dia inteiro eles me difamam, seus pensamentos todos são para o meu mal;

6 Reúnem-se, armam ciladas, observam meus passos, e odeiam a minha vida.

7 Tratai-os segundo a sua iniqüidade. Ó meu Deus, em vossa cólera, prostrai esses povos.

8 Vós conheceis os caminhos do meu exílio, vós recolhestes minhas lágrimas em vosso odre; não está tudo escrito em vosso livro?

9 Sempre que vos invocar, meus inimigos recuarão: bem sei que Deus está por mim.

10 É em Deus, cuja promessa eu proclamo,

11 é em Deus que eu ponho minha esperança; nada temo: que mal me pode fazer um ser de carne?

12 Os votos que fiz, ó Deus, devo cumpri-los; oferecer-vos-ei um sacrifício de louvor,

13 porque da morte livrastes a minha vida, e da queda preservastes os meus pés, para que eu ande na presença de Deus, na luz dos vivos.