1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

1 Ao mestre de canto. Salmo de Davi. Ouvi, Senhor, minha lastimosa voz. Do terror do inimigo protegei a minha vida,

2 preservai-me da conspiração dos maus, livrai-me da multidão dos malfeitores.

3 Eles aguçam suas línguas como espadas, desferem como flechas palavras envenenadas,

4 para atirarem, do esconderijo, sobre o inocente, a fim de feri-lo de improviso, não temendo nada.

5 Obstinam-se em seus maus desígnios, concertam, às ocultas, como armar seus laços, dizendo: Quem é que nos verá?

6 Planejam crimes e ocultam os seus planos; insondáveis são o espírito e o coração de cada um deles.

7 Mas Deus os atinge com as suas setas, eles são feridos de improviso.

8 Sua própria língua lhes preparou a ruína. Meneiam a cabeça os que os vêem.

9 Tomados de temor, proclamam ser obra de Deus, e reconhecem o que ele fez.

10 Alegra-se o justo no Senhor e nele confia. E triunfam todos os retos de coração.