1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.
8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.
16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
1 Ao mestre de canto. Cântico. Salmo. Aclamai a Deus, toda a terra,
2 Cantai a glória de seu nome, rendei-lhe glorioso louvor.
3 Dizei a Deus: Vossas obras são estupendas! Tal é o vosso poder que os próprios inimigos vos glorificam.
4 Diante de vós se prosterne toda a terra, e cante em vossa honra a glória de vosso nome.
5 Vinde contemplar as obras de Deus: ele fez maravilhas entre os filhos dos homens.
6 Mudou o mar em terra firme; atravessaram o rio a pé enxuto; eis o motivo de nossa alegria.
7 Domina pelo seu poder para sempre, seus olhos observam as nações pagãs; que os rebeldes não levantem a cabeça.
8 Bendizei, ó povos, ao nosso Deus, publicai seus louvores.
9 Foi ele quem conservou a vida de nossa alma, e não permitiu resvalassem nossos pés.
10 Pois vós nos provastes, ó Deus, acrisolastes-nos como se faz com a prata.
11 Deixastes-nos cair no laço, carga pesada pusestes em nossas costas.
12 Submetestes-nos ao jugo dos homens, passamos pelo fogo e pela água; mas, por fim, nos destes alívio.
13 É, pois, com holocaustos que entrarei em vossa casa, pagarei os votos que fiz para convosco,
14 votos proferidos pelos meus lábios, quando me encontrava na tribulação.
15 Oferecerei em holocausto as mais belas ovelhas, com os mais gordos carneiros; imolarei touros e cabritos.
16 Vinde, ouvi vós todos que temeis ao Senhor. Eu vos narrarei quão grandes coisas Deus fez à minha alma.
17 Meus lábios o invocaram, com minha língua o louvei.
18 Se eu intentasse no coração o mal, não me teria ouvido o Senhor.
19 Mas Deus me ouviu; atendeu a voz da minha súplica.
20 Bendito seja Deus que não rejeitou a minha oração, nem retirou de mim a sua misericórdia.