17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.
14 Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.
15 Již vás nebudu více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
11 Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.
12 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás.
1 Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
2 Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
3 A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
24 Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,
25 Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.
10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
12 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.
13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.
16 Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.
17 Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?
18 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.