16 Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.
17 Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
11 Neboť velice žádám viděti vás, abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu,
12 To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.
33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
11 Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.
12 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.
13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
1 Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu?
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
7 Nejmilejší, milujmež jedni druhé; nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a znáť Boha.
9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Již vás nebudu více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
1 Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
24 Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,
25 Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
12 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.
1 Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
2 Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
3 A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.
21 A totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého.
9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.