Deus é nosso refúgio

1 Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.

1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

2 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.

7 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

3 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

4 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

8 Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.

9 Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

7 Dobrýť jest Hospodin, silou jest v den ssoužení, a zná ty, kdož v něho doufají.

4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

1 Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?

2 Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.

3 Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.