Mãe

1 Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

2 Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

9 A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.

4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

6 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

1 Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé.

2 Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,)

3 Aby dobře bylo tobě a abys byl dlouhověký na zemi.

25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

3 Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

13 Jako ten, kteréhož matka jeho těší, tak já vás těšiti budu, a tak v Jeruzalémě potěšováni budete.