16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
3 Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce.
4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.
5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
16 Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa.
17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.
18 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.
7 Ale Hospodin řekl Samuelovi:Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť nepatřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.
37 **
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
28 A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, ano hned, kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zkazil,
29 Proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
2 Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.
22 Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.
23 Proti takovýmť není Zákon.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
11 Zase odpověděl král Izraelský a řekl: Povězte, ať se nechlubí ten, kterýž se strojí do zbroje, jako ten, kterýž svláčí zbroj.
4 Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.
10 Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
17 Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
5 Podobně i mládenci, buďte poddáni starším. A všickni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost.
6 Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým,
7 Všelikou péči vaši uvrhouce na něj. Nebo onť má péči o vás.