1 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.

2 Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.

3 A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.

4 Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.

5 Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'

6 A na jiném místě říká: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.'

7 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.

8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,

9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,

10 když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

11 O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet.

12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.

13 Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.

14 Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.