1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.

2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.

4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."

6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.

8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.

9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.

13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,

15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

20 Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?"

21 Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"

22 Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.

23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.

24 Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!"

25 Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.

26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

30 Já a Otec jsme jedno."

31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.

32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"

33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."

34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: 'Řekl jsem: jste bohové.'

35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -

36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."

39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.

40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.

41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."

42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.