1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.

2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.

3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."

4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."

5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.

7 Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"

8 Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"

9 Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.

10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."

11 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."

12 Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."

13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.

14 Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.

15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"

16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"

17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,

19 a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.

20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.

21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.

22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."

23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."

24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."

25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."

29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

30 Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.

31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."

33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen

34 řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"

35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.

36 Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"

37 Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"

38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."

40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"

41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.

42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."

43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"

44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"

45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.

47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení

48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."

49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;

50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."

51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.

53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.

54 Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.

55 Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.

56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"

57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.