1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.

2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.

3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.

4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.

5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"

6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.

7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."

8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:

9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"

10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.

11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.

12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"

13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.

14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.

18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.

19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.

20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"

21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

22 Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.

23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.

24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.

25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?"

26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."

28 Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"

29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."

30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."

32 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.

33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."

34 Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"

35 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.

36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.

37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;

39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.

40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."

41 Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'.

42 A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!"

43 Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou!

44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

45 Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.

47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.

48 Já jsem chléb života.

49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.

50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.

51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."

52 Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"

53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.

56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.

58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."

59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.

60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"

61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte?

62 Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.

64 Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -

65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."

66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"

68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

70 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."

71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.