1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:

2 "Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.

3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?

4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti.

5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,

6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.

7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.

8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.

9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.

10 Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč.

11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?

12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.

13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;

14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina.

15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.

16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,

17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.

18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: »Nikdy jsem tě nevidělo.«

19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.

20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.

21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.

22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic."